Narodil se téměř před 100 lety. Přesto by mu mohl elán a energii závidět leckterý mladík

„Narodil jsem se ve vesnici Horosedly. Jezdím tam každý rok, ale nikoho už tam neznám, protože už všichni vymřeli. Když jsem se vyučil, dělal jsem ve Strakonicích a potom v Praze. A když byl potom v Praze nálet, tak jsem odtamtud zdrhnul, protože to rozsekalo Libeň, Vysočany, Hloubětín. Ten první nálet mě neohrozil, protože jsme od toho byli daleko, ale při druhém jsem měl strach. To jsem utíkal bos a nekoukal na cestu, jestli tam bylo trní, kamení nebo voda. To se to bralo rovně. V březnu už bylo cítit v ovzduší, že válka brzy skončí,“ popsal Miroslav Nový.

Po skončení války a odsunu Němců, vydala vláda výzvu, aby Češi obsadili pohraničí. A tak další cesta Miroslava Nového vedla na západ Čech na Tachovsko. V roce 1947 se pak oženil. O rok později vznikla Strojní traktorová stanice ve Slavicích na Tachovsku, kam nastoupil jako údržbář a opravář zemědělských strojů. „V roce 1950 se podnik ze Slavic přestěhoval do Stříbra, kde jsem se usadil,“ upřesnil.

S první manželkou měl dva syny. Jeden vážně onemocněl

„Liborovi bylo osmnáct let, když zemřel na rakovinu. Druhému synovi Mirkovi je 72 let a žije v Klatovech. K tomu mám dvě vnoučata a dokonce i dvě pravnučky. Manželka mi zemřela před jednadvaceti lety. Potom jsem měl 16 let přítelkyni, která ale před čtyřmi lety také zemřela a tak jsem tu zůstal sám,“ zavzpomínal Miroslav Nový, který se přiznal, že rád chodí do cukrárny, kde si podle svých slov "povídá s babama", protože má rád hlavně ženskou společnost.

Ačkoliv panu Miroslavovi bylo nedávno 99 let, srší z něj velký elán a entuziasmus. A dokonce ještě stále řídí auto. Díky tomu se každý rok může zajet podívat i do míst svého dětství a mládí. „Když jsem nedávno jel z jižních Čech, tak mě zastavili policisti. Dali mi dýchnout a jeden z nich povídá: „Vy byste mohl být těm mladým vzorem. Vy nemáte žádný záznam a máte všechny body," řekl pan Nový a dodal, že do nebe se rozhodně ještě nechystá. „Já bych tu chtěl být pořád, protože jsem zvědavý, jak to bude všechno pokračovat. Čeho bych se ještě rád dožil, je prapravnuk a přál bych si, aby mi zdraví ještě trošku vydrželo,“ uzavřel Miroslav Nový.