Nejlepší škola je hospoda, říká písničkář František Nedvěd

František Nedvěd
František Nedvěd

František Nedvěd začínal s profesionálním hraním kolem třicítky. Na čundry pod širák nikdy nejezdil, ale v Lukách pod Medníkem měli chatičku, kde se v osadě scházeli trampové z celé republiky. V hospodě se naučil hrát na kytaru i chytat druhé a třetí hlasy. Díky spolupráci se Spirituál kvintetem se naučil zpívat a hrát také z not. S Xaverem zavzpomínali na koncert na Strahově i na spolupráci s bratrem Honzou Nedvědem.

„S bratrem Janem jsme v roce 1972 založili folkovou a trampskou skupinu Brontosauři. Vznikla přejmenováním původní hudební skupiny Toronto na Sázavě v Lukách pod Medníkem. V té době bylo mezi hudebníky dost řevnivosti a škatulkovalo se na trampy, folkaře, milovníky country atd. Já jsem pod širák sice nejezdil, ale měli jsme chatu v Lukách pod Medníkem, kam se sjížděli trampové z celé republiky. A tam jsem se začal učit hrát na kytaru. Největší školu mi dalo hraní v hospodě, kde se zpívalo a hrálo. Kromě hraní jsem se tam naučil také chytat druhé a třetí hlasy,“ vzpomíná na své hudební začátky František Nedvěd.

V té době se o Nedvědovi začalo říkat, že je nejlepším beglajtovým kytaristou u nás. S bratrem Janem byli potom přizváni ke spolupráci se skupinou Spirituál kvintet, kde se naučili hrát a zpívat z not i zpívat anglické písničky, přestože anglicky neuměli.

CD písní mého srdce

„Před dvěma roky jsem požádal vydavatelství, aby mi k mému životnímu jubileu vydali CD z písniček, které si sám vyberu. Vyhověli mi a vyšlo CD Tak šel život. Obsahuje písničky, které byly vždy žádané a jsou mi zároveň blízké. Je tam například duet s Lucií Bílou nebo Helenou Maršálkovou,“ říká František Nedvěd.

Na koncertech čerpá František hlavně z tvorby bratra Honzy, který je přímo studnicí písní. Občas přidá i nějakou novinku, například písničku New York 2001, kde mu text k písni napsal Dušan Vančura. Ten mu otextoval i celou první desku. Ale tato písnička je svým obsahem, kde se vyjadřuje k určité události, v jeho repertoáru spíše výjimkou. Raději zpívá o lásce a obdivuje Dušana Vančuru, že mu takové texty umí napsat. Františku Nedvědovi se nikdy nestalo, že by zpíval text, který by se mu nelíbil. Textu musí hlavně on sám porozumět. Stalo se také, že mu bratr Jan přinesl písničku, kterou František nejprve nechtěl zpívat, ale z které se později stal hit.

Vyprodaný Strahov

„Na vyprodaný koncert na Strahově vzpomínám často jako na neopakovatelný zážitek, ale který jsem si v onen slavný den vůbec neužil. Měl jsem novou kytaru, která mi nehrála úplně nejlépe. A také jsem měl velkou trému. Viděl jsem tam v publiku ty tisíce lidí a musel jsem si vytvořit takový svůj ochranný val. To byl náš životní koncert,“ připomíná si Nedvěd rok 1996.

Se svojí manželkou žije František Nedvěd už 48 let a se synem hraje i v kapele. „ Mně se žije v naší době dobře, protože mám hodnou manželku a rodinu, která se o mě stará. Je mi ale líto dětí a jejich dětí, protože kolem nás je plno násilí, a to mně opravdu strašně vadí. Jinak mám ale rodiny dvě,“ vysvětluje Nedvěd. Jaké dvě rodiny to jsou, můžete slyšet v záznamu pořadu.