Sklo je pro mě vším. Brusič Gabriel Hájek získal titul Mistra rukodělné výroby, ve 82 letech stále tvoří
Brusič Gabriel Hájek se práci se sklem věnuje od čtrnácti let, tedy celý profesní život. Po studiích sklářství v Novém Boru pracoval ve Sklárně Annín na Šumavě, stejně jako téměř celá jeho rodina. V 82 letech pokračuje dál, objevuje nové techniky, postupy a motivy.
Brusičským řemeslem se živila celá rodina, ze tří Hájkových synů dva pracovali jako brusiči. „Dvě snachy brusičky, exmanželka brusička, švagr, švagrová i neteř. Teď už to ale nikdo nedělá. Tady na Šumavě je to teď s broušením skla doopravdy špatné,” vypráví Gabriel Hájek.
Sám se broušením skla věnuje i v důchodu. V Klatovech má malou dílnu, ve které tvoří a hledá nové technologické postupy. „Všechny možné sklářské techniky, rytí, gravírování, spojuji do jednoho obrazce. Dělám hrady, zámky a různé motivy,” ukazuje sklenici, na níž je Karlův most a Hradčany.
Nad brusem je barel s vodou, hadicí do něj přitéká voda, na stroji jsou nasazené kotouče. „To jsou elektretové kotouče, tyhle diamantové, pak na leštění plstěné. Je spousta druhů kotoučů, velikostí a různých tvarů,” popisuje.
Plzeňský kraj udělil na konci minulého roku Gabrielu Hájkovi titul Mistr rukodělné výroby v oboru zušlechťování skla, rytí a broušení skleněných polotovarů. „Sklo pro mě od 14 let znamená všechno. Přál bych si dostat broušení zpátky do života,” přiznává Hájek.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
