Nositel Nobelovy ceny prožil dětství v Dýšině - s Merkurem a topinkami

Objev magnetického efektu, který se využívá k ukládání dat do pevných disků počítačů, přinesl letošní Nobelovu cenu za fyziku francouzskému vědci Albertu Fertovi a jeho německému kolegovi Peteru Grünbergovi, narozenému v Čechách. Čerstvý nositel Nobelovy ceny za fyziku Peter Grünberg strávil prvních šest let svého života v obci Dýšina u Plzně.

Ani poté, co se v úterý dověděl, že jej švédský výbor pro udělování Nobelových cen poctil nejvyšším oceněním, nepůsobí osmašedesátiletá vědecká kapacita nafoukaně a v mlýnicích novinářů statečně odolává všetečným otázkám, jež na něj prší téměř nepřetržitě od úterního poledne.

Zvlášť ochotně odpovídá na otázky, které s jeho přelomovými vědeckými objevy možná přímo nesouvisí, ale zato jej zavádějí do časů dětství: Do Dýšiny u Plzně, kde se jeho otec jako inženýr podílel na konstrukci nových škodováckých lokomotiv. V Dýšine německý vědec prožil velkou část svého raného dětství a odtud byla jeho rodina po konci války vysídlena.

Už od útlého věku se u Petera Grünberga projevovaly technické vlohy; neustále prý něco skládal, montoval a "konstruoval". "Myslím, že jsem to zdědil po otci. Začal jsem se zajímat o mechanické konstrukce," vzpomíná fyzik, který později objevil efekt gigantické magnetorezistence (GMR), díky němuž se do dnešních počítačů, MP3 přehrávačů a digitálních kamer vejde dříve nemyslitelné množství dat.

Stavebnice MERKUR

"Měl jsem tehdy takovou stavebnici. To byly kovové díly, které se daly spojovat šroubky. S tím jsem si strašně moc rád hrál," vzpomíná vědec na českou stavebnici Merkur, nejoblíbenější hračku raného dětství. Tehdy byl teprve předškolním dítětem. "Mě a sestru učila půl roku maminka, ale po válce jsem nastoupil do školy v hesenském Lauterbachu (na západě Německa), kde se rodina po odsunu usadila," vysvětluje.

Válečné a poválečné události prý nijak neotřásly jeho vztahem k Čechům. "Na nás se to nijak nepřeneslo. Naše rodina měla mnoho českých přátel a moje matka, která pocházela z Chebska, byla dvojjazyčná. Hovořila plynně česky," řekl Grünberg.

Sám si ale z češtiny vybavuje jen střípky. První slovo, které z něj na požádání vypadlo: Topinky. "Na těch jsem si vždycky pošmákl," olizuje se vážený vědec ještě dnes. Dokázal si ještě vybavit pár zkomolených slov z dětské písničky My tři králové, kterou si s ostatními dětmi v Dýšině koledoval o sladkosti. "Nový rok vám všem přejeme," pokusil se rozpomenout v češtině.

Dýšina - náves

Dýšinu s rodinou Grünberg znovu navštívil až po pádu železné opony a kromě toho se v Česku zúčastnil několika vědeckých konferencí. Ještě však chce navštívit Krkonoše - i se svojí ženou, která odtud pochází. Další větev rodiny celou dobu žila u Hradce Králové, odkud pocházel strýc, jenž se oženil s Češkou, prozradil Grünberg.

Dnes nejoslavovanější německý vědec, jemuž k zisku Nobelovy ceny poblahopřáli i německý prezident Horst Köhler a kancléřka Angela Merkelová, však přes veškeré své objevy není nekritickým technofilem a na překotném pokroku zejména v komunikačních technologiích vidí i negativní stránky.

"Vždycky mě rozčiluje, kolik času prosedím u počítače. To pak člověk na spoustu dalších věcí nemá příliš mnoho času," přiznává Grünberg. "Na druhou stranu se toho člověk na internetu tolik dozví o všemožných tématech," pochválil nakonec věk informačních technologií, k jehož rozvoji sám nemalou měrou přispěl.

autoři: ČTK , Směna ČRo Plzeň
Spustit audio