O přejímání slov a o jazyce regionu
23. září 2010
Přejímání slov z němčiny bylo přece vždy spojeno hlavně s lidmi, kteří žili na českoněmeckém pomezí. Šíření změn patrně napomohli různí prodejci, obchodníci, řemeslníci. Přejatá slova mnohdy charakterizovala typ člověka popř. lidské vlastnosti). A již zmíněný vliv řemeslníků, popř. rozšíření zemědělské techniky? Dodnes je běžné, že někteří soukromí výrobci pracují na ponku, do zahrady si jdeme pro šnytlink...
Leckde je i dnes známé "stavebnické" označení šajtruhla (Scheibtruhe = dřevěné kolečko). Zemědělci (zejména ti soukromí; i když zřejmě půjde již spíše o starší generaci) potom často od rodičů znali (nebo ještě znají) pojmenování faslík (z jn. Fassel = pro máselnici), pamvál (horní bidlo žebřin, Baumpfahl), rajčúr (Reitschule = ochoz kolem žentouru, štandlík (malý škopek; něm zákl. Stand + přípona -el).
A odkud (tedy z jakých německých nářečních oblastí) se cizí jazykové jevy na území západních Čech šířily? Řada jazykových vlivů ukazuje na šíření severobavorských nářečí. Pokud jde však o Šumavu, tak tam se mluvilo "středobavorsky". Z okolí Chebu se také šířilo místní německé nářečí. A potom je tu ještě vliv dalších jazyků (dokonce včetně latiny!), který se u nás nemusel projevovat přímo, ale třeba právě prostřednictvím němčiny. V tom smyslu vždy záleželo na době a na situaci.
Pokud jde o přizpůsobení hlásek a tvarů říká se tomu adaptace. A jak se přizpůsobování pod vlivem německé nářeční oblasti projevovalo a odkud se k nám výraz dostal ? V německy mluvícím prostředí neplatí tytéž zásady pro užití znělosti jako v češtině. V nářečích tak máme tunst, tupl (z něm. Dunst, doppelt) nebo konc, kór (z ganz, gar), kšíry, kvíchty, kvelb, (z pův. Gelump, Genack, Geschirr, Gewicht, Gewölbe), popř. (pod vlivem středobavorské výslovnosti) kchas(t)lík; kchostnu či šublkchostn (z něm. Kasten). Záměna hlásek retných pak "uvedla v život" našeho rajstajbla (z něm. Reißteufel), na Chodsku zůstal původní staročeský tvar břítov (ze střhn. fridhof).
A pokud jde o samohlásky i v tomto případě lze mluvit o odlišné výslovnosti, než jaká je typická pro běžně mluvenou češtinu
Vezměme si např. výslovnost -a-/-á- jako -o-/-ó. Sponka do vlasů je hornudle (něm. Haarnadel); kdo je nemocný, ten kronká (kranken). Bavorské -o- známe jako -u-/-ú- ve slovech tupl (doppelt), šúta (z něm. pojmenování pro šišku: Schote). Přejaté hlásky ovšem podlehly i některým českým hláskovým změnám. Takové krouzle pocházejí ze střhn. krus, krusl (něm. Kräusel). Vedle zplundrovat slyšíme zplindrovat ( z něm. plündern). Na pole se vozila močůvka, tedy ale též lejta čili "voznice" (z něm. Leite).
Co je to, když se řekne...
Hurónský řev, křik, popř. huronský smích?
Na místě dnešních kanadských měst Québec a Montréal stály ještě v 16. století osady indiánského kmene Hurónů. Jejich křik (řev, popř. i smích) vzbuzoval v protivnících děs; to souviselo s četnými výboji, které podnikali odvážní bojovníci kmene i do končin od rodových sídel značně vzdálených. Huróni se snažili zabránit i působení indiánské Ligy národů, kterou založili jejich blízcí příbuzní - Irokézové. Moc Ligy také nakonec panství Hurónů zničila (a pokud by běloši násilně nepřerušili její vývoj v době dobývání Ameriky, patrně by to byla právě původní Liga Irokézů, která by se stala základem státoprávního uspořádání indiánských kmenů na území Severní Ameriky.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Boj o prověrku. Chce ji bývalý důstojník letectva, který ve velkém kradl tajné údaje o bezpečnosti Česka
-
Sigma, nebo cringe? Lídři loví mladé voliče na sítích, mají ‚jednu až dvě vteřiny‘ na kampaň
-
,Věděl, že ho to bude stát život.‘ Boj proti mafii je dnes slabý, říká bratr zavražděného soudce Borsellina
-
Akademici v Kanadě dostali varování před cestami do USA. Asociace upozornila na pravomoci pohraničníků