O židovských divadlech v Rusku

10. červen 2007

Koncem května hostovalo v Praze divadlo Šalom z Moskvy, které je jediným profesionálním židovským divadlem v Rusku. Představení ukázala současnou podobu divadla, které se však může pochlubit dlouhou historií. Uměleckého vedoucího divadla Šalom Alexandra Lebenbuka pozvala k mikrofonu naše spolupracovnice Jana Šustová.

Její úvodní otázka se týkala pohnutých dějin židovských divadel v Rusku. Asi nejznámější bylo divadlo Goset. "Co lze říct o jeho historii?"

"Goset - Státní židovské divadlo, které v jeho posledních letech vedl znamenitý Salomon Michoels, bylo velké divadlo v Moskvě. Jeho budova se dodnes zachovala a teď v ní sídlí divadlo Na Maloj Bronnoj. Goset byl uzavřen v roce 1949 a předtím byl roku 1948 zavražděn Michoels. Stal se obětí autohavárie, ale dnes už je každému jasné, že to byla vražda organizovaná Stalinem. Michoels byl předsedou Židovského protifašistického výboru, který během války pomáhal naší obraně. Michoels létal do Ameriky, vystupoval tam, shromáždil hodně peněz a přivezl mnoho léků pro Rudou armádu. Ale po válce už byl tento výbor pro Stalina naprosto nepotřebný a všechny členy Židovského protifašistického výboru zastřelili - možná s výjimkou jednoho nebo dvou lidí. Zůstal jen Michoels. A jelikož bylo potřeba vypořádat se s Židovským protifašistickým výborem a Michoels v něm byl hlavní osobou, a vůbec byl hlavním Židem Sovětského svazu, tak skončili i s ním. Pak zavřeli a zpustošili také divadlo Goset, jež bylo posledním ze sovětských židovských divadel, kterých dříve bylo více než dvacet."

Logo

Kdy a jak vzniklo Vaše divadlo Šalom?, byla další otázka pro Alexandra Lebenbuka.

"Našemu divadlu bude příští rok dvacet let. Je to dítě přestavby, do té doby byla jeho existence nereálná a v Moskvě ani jinde v zemi nebylo vůbec žádné židovské divadlo. Divadlo Šalom vznikalo, ale nebyl vůbec žádný repertoár. Když jsme chtěli vytvořit nové divadlo, potřebovali jsme novou hru. A Arkadij Chajt nám napsal divadelní pásmo s názvem Vlak za štěstím. To jsou scény z židovského života od přibližně prvních pogromů v roce 1903 až do našich dnů. Vlak jede a za oknem se míhají různé etapy života - předrevoluční Rusko, revoluce, nová ekonomická politika, válka a naše doba. A k tomu jdou odpovídající scény. Je to napsáno vesele, Chajt nepsal smutně. Byla tam hudba i tanec. A hned s první hrou jsme jeli do Londýna, kde jsme v jednom v divadle v centru města měli za dva týdny sedmnáct vystoupení - vše s velkým úspěchem. A pak se objevily další hry. Dnes už máme velký repertoár, hrajeme v Moskvě i v jiných městech, jezdíme do zahraničí - třeba naposled do Prahy s hrou ´Nadívaná ryba´."

"Ve svém repertoáru máte také hru o ghettu Terezín. Můžete o ní říct nějaké podrobnosti?" zeptala se na závěr setkání s uměleckým vedoucím ruského divadla Šalom redaktorka Jana Šustová.

Nadívaná ryba

"Tato hra se jmenuje Kabaret Karla Švenka. Stojí za ní Jevgenij Valevič, který shromáždil hodně materiálu a také pobýval v Terezíně. Udělali jsme hru, ve které hraje on a ještě pět našich herců. K ní byla napsána hudba, je tam asi 13 skladeb. Jedná se o tragédii, protože všichni účastníci toho kabaretu zahynuli. Byli bychom velmi rádi, kdybychom s ní mohli vystoupit v Terezíně."

Spustit audio