Obtížné souhláskové skupiny

23. září 2010

Tentokrát si v jazykovém koutku všimneme správného psaní některých souhláskových skupin ve slovech domácího původu. Někdy se ve slovech nahromadí více různých, podobných nebo stejných souhlásek a my jsme na rozpacích, jak takový jev správně pravopisně zvládnout. Týká se to třeba psaní n v hláskové skupině mě - mně, psaní j ve skupinách bje nebo vje, sykavkových skupin nebo zdvojených souhlásek v různých slovech.

Pro skupinu mě - mně se osvědčil následující postup, který využívá příbuzných slov nebo tvarů téhož slova, v němž pociťujeme pravopisný problém. Někdy však nevybereme pomocné slovo dobře a uděláme chybu. Ukažme si to na konkrétních příkladech. Uvedená hlásková skupina se často vyskytuje u příslovcí. Ta tvoříme vždy od přídavných jmen a právě jimi si při psaní můžeme pomoci. Pokud tedy chceme správně napsat třeba slova skromně, tajemně nebo dojemně, vezmeme si na pomoc přídavná jména skromný, tajemný nebo dojemný a hned víme, že hlásková skupina musí obsahovat n. U sloves si pomáháme jejich jinými tvary, tedy pro výraz zapomněl použijeme zapomene, pro rozuměl zase rozumí (zde n není obsaženo) atd. Tato dvě slovesa se mimochodem dost pletou. Také u podstatných jmen si můžeme pomoci slovesem, například výraz zatemnění vznikl ze slovesa zatemnit, ale výraz zatmění od zatmít se. Pokud se nedá použít žádný z uvedených postupů, musíme přihlédnout ke stavbě slova. Napadá mě třeba slovo tamější, které je tvořeno základem tam a příponovou částí - ejší.

Skupina hlásek, o které mluvíme, tvoří ale také samostatné slovo, zájmeno já. Čeština používá ve druhém a čtvrtém pádě buď tvar mě, nebo mne. První z nich je slohově neutrální, tedy univerzální, druhý má pak knižní příznak, a proto se s ním dnes setkáme už méně. Pro třetí pád existují také dva tvary, ale jejich použití není vymezeno slohově, nýbrž pozičně. Jde o tvar mně, který následuje vždy po předložce nebo při důrazu (přijď ke mně, mně to neříkej, neříkej to mně, ale jemu atd.). Krátký tvar mi pak užíváme v ostatních případech (zavolej mi, půjč mi to apod.).

A ještě jak je to s psaním ve skupinách bje a vje. Někdy se v nich píše j, jindy místo něj samohláska ě. Důležité je, zda počáteční souhláska skupiny (tedy b nebo v) funguje jako část předpony. Pokud ano, slovní základ pak začíná na souhlásku j a ta musí být ve slově v psané podobě zachována. Opět si to můžeme ukázat na příkladech. Ve výrazu vřelé objetí určitě napíšeme j, protože je tvořeno od slovesa objímat a v něm najdeme předponu ob a základ jímat. Naproti tomu výraz mnoho válečných obětí píšeme s ě , neboť v něm žádná předpona ob není, souhláska b je součástí slovního základu. Stejná zdůvodnění bychom mohli uvést u navzájem odlišných výrazů vjet do ulice a napiš několik vět.


Dotazy posluchačů:

Jak se správně vyslovuje slovo diskuse?
Dříve byla výslovnostní pravidla přísnější a povolovala pouze výslovnost se s. Dnes máme možnosti dvě, tedy diskuse i diskuze. Platí to i pro psanou podobu tohoto slova. Podobně je tomu tak třeba i u slov renesance - renezance, režisér - režizér, disertace - dizertace atd.

Proč říkáme, že je někdo švorc?
Nebo také švorcový.Tohoto výrazu používá obecná čeština, expresívně tím vyjadřuje, že je někdo úplně bez peněz. Vyvinul se z německého argotického spojení schwarz sein, kdy nemít peníze se vyjadřovalo jako být černý. V podobné souvislosti se užívalo také blank sein, tedy být holý, čirý, lesklý, z čehož se pak vyvinulo naše být plonk, ovšem už s posunutým významem, a sice být samotný nebo přebývající.

Na závěr ještě jeden dotaz pravopisného charakteru, týká se délky první slabiky ve slově tematický.
Slovo tematický vzniklo ze slova téma, které píšeme s dlouhým é. Ostatní příbuzná slova však mají v první slabice e krátké. Jde právě o zmíněný výraz tematický nebo tematika.
autor: Jitka Málková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.