Od Dušiček k Mikuláši

19. únor 2004
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

O lidových zvycích, které vždy nějak souvisí s pojmenováním už jsme se v jazykových koutcích zmiňovali. Hovořili jsme o tradičních obyčejích předadventních; tedy o svátcích Dušiček a Všech svatých. Říkali jsme si, že se ke svátkům zemřelých se vztahovala řada lidových pověr a některé zvyky, které jsou se slovy přímo spojeny.
V předvečer Dušiček prý duše vystupují z očistce, aby si jednou za rok odpočinuly od svého trápení. Rodina se proto sešla a naplnila lampu máslem (místo oleje: aby si duše mohly potřít spáleniny); blízcí se večer napili studeného mléka (nebo se jím postříkali: aby se duše ochladily). Dodnes jsou svátky spojeny s návštěvou hřbitova. Leckde se peklo i zvláštní pečivo, dušičky, kterým se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela i chudí lidé v obci. Na území jihočeského Doudlebska se pekly dokonce tzv. všesvaté rohlíky nebo všesvaté dušičky; ty ale byly větší než pečivo na jiných místech Čech.

Brzy pak nastal čas adventu, což je čas příchodu, zvěstování. a jak to souvisí s tématem smrti, odchodu blízkého člověka, vzpomínek na zemřelé? Slovo advent se staročesky překládalo jako příští. Tedy opravdu doba očekávání příchodu, narození božího dítěte. V křesťanském prostředí se ovšem za nejvýznamnější svátky roku dodnes považují Velikonoce; svátky vykoupení a vzkříšení. Ale právě povědomí nové naděje spojuje podzimní svátky zemřelých a Vánoce, které velká část naší populace (a patrně právem) chápe jako nejkrásnější svátky roku.

Už jsme si povídali o svátku svaté Barbory (4. prosince) a zvycích spojených s tímto svátkem. Koncem listopadu (a hlavně v prosinci) ale takových předvánočních svátků, které adventní dobu předjímají (nebo ji přímo naplňují) najdeme více. Připomeňme si třeba svátky svaté Cecílie, patronky hudby, hudebníků a básníků, která se podle legendy zaslíbila Kristu a získala pro víru manžela i švagra (svátek má 22.11.), svaté Kateřiny (známé patronky studentů i filozofů, ale také císaře Karla IV.; podle legendy přivedla ke křesťanské víře 50 pohanských učenců. Je jí je zasvěcen 25. listopad; ) nebo svatého Ondřeje (původně učedníka Jana Křtitele, později následovníka Ježíšova, misionáře a mučedníka; byl ukřižován v řeckém Patrasu na šikmém kříži. Připomínáme si ho 30.11.). V adventní době platil striktní zákaz pořádání zábav a tancovaček. Tradiční zábavy se proto konaly naposledy právě na kateřinský svátek. A k Ondřejovu svátku se zase vztahovala řada obyčejů spojených s hledáním ženicha. Svobodné dívky třásly stromem a poslouchaly, odkud se ozve štěkání psa. Z toho statku by pak měl pocházet jejich budoucí muž. Třesení stromem známe ostatně i z literatury (stejně jako říkání, které se zvykem souvisí: Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes!).

A co vlastně znamenají jména Cecílie, Kateřina, Ondřej? Každé jméno mělo původně nějaký význam! Obvykle byl s udělováním jména spojen i určitý zasvěcovací rituál.(Podobným obyčejem je i křest dítěte). Cecilie (ženská obdoba jména Cecil) je z latinského caecus (krátkozraký, slepý). Znělo tak i římské jméno rodu, z něhož světice pocházela: Caecilius. Jméno Kateřina je odvozeno z řeckého katharos; popř. v žen. rodě: kathará: čistá, cudná, mravná. Pochází snad z egyptského základu ve významu "koruna". Mohlo se ovšem užít i podoby Haikateriné či Hekateriné ze slova hekateros, které označovalo nositele, jenž přesně zasahoval cíl (dovedl se dobře strefovat). Českého Ondřeje zase Řekové jmenují Andreas (ze slova andréiós = mužný, statný, odvážný).

Nejznámější prosincovou osobnost, svatého Mikuláše, si připomínáme 6. prosince. V předvečer toho dne při tradiční obchůzce doprovázejí mikuláše andělé a čerti. Jen je škoda, že už se někde (a někdy) jedná spíše o zlobení a nepřiměřené provokace. Jméno Mikuláš je řeckého původu. Legenda o svatém Mikuláši, biskupu v maloasijské Myře (na počátku 4. století po Kristu), patronu mořeplavců, rybářů a mostů, je obecně dosti známá. Pojmenování Mikuláš znělo původně Níkoláos (tedy "vítězství lidu" nebo "vítězný v lidu"; známé je jméno bohyně vítězství Niké). Výslovnost A nahradilo M (patrně pod vlivem jména Michal), Míkoláos se zjednodušilo na Mikolas (někde dokonce až na podobu Klaus; odtud "vzal počátek" anglosaský Santa Klaus! V ruském prostředí považují už od 8. století po Kr. za zemského světce Nikolaje, jehož jméno přijímali dokonce i carové. Jenom dárky za něho musel v období bolševické diktatury roznášet Děda Mráz; oslava Vánoc byla totiž na území bývalého SSSR v podstatě zakázána). V českém prostředí však nenosí Mikuláš dárky o Vánocích (to zajišťuje Ježíšek), ale skutečně 6.12. Náš Mikuláš také není zobrazován v plášti s kapucí, který je lemován kožešinou (tento obraz ztvárnil více než před 100 lety malíř Moritz von Schwind), ale v tradičním liturgickém rouchu (byť i notně zjednodušeném).

Ale mikulášské obchůzky byly dříve přímo přeplněny, "nabity" postavami a připomínaly někdy spíše dnešní masopustní obyčeje. Zvyk obchůzek pochází z Německa, kde vznikl někdy v 10. století z tzv. biskupské hry. V klášterních školách přebíral v určený den jeden z chlapců roli představeného. Původně se obcházelo 28. prosince, ale od 13. století se tradice postupně přesunula přímo na předvečer Mikulášova svátku. Od 16. století se při obchůzkách stále více připomíná i vyprávění o záchraně 3 dívek, kterým svatý Mikuláš po 3 noci tajně vhazoval peníze do ložnice, aby je zadlužený otec neprodal do nevěstince. Ale zápisy o maškarách v mikulášském průvodu pocházejí už ze 14. století. Ještě koncem 19. století pak leckde v Čechách nechyběli v průvodu hajduci, dragouni, sedlák se selkou, kominík, ras, Žid, smrt, alespoň dva andělé, popř. i čerti nebo jiné postavy.
autor: Zbyněk Holub
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.

Zprávy z iROZHLAS.cz