Od Nového roku do Tří králů

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Silvestr je za námi, starý rok skončil a je třeba přivítat Nový rok. V minulosti se 1. leden jako počátek roku ale nesvětil. Podle starořímského kalendáře byl počátkem roku 1. březen (dlouho tomu tak bylo zejména ve Francii), popř. i Velikonoce (zejména v době rozkvětu křesťanského učení). Jinde se rok počítal od 19. března (to měl být den stvoření světa), v bulách Řehoře XIII. se datovalo od 25. března. Staří Čechové počítali rok od zimního slunovratu, kazatel Tomáš ze Štítného pak od 25. prosince. Teprve v barokní době (od 17. století) se objevuje snaha o sjednocení kalendářní datace (a o její odlišení od liturgického roku).

A s různými novoročními zábavami, taškařicemi a veselím, které pokračovaly ještě po Silvestru, s těmi se církev jistě také chtěla ve své době vypořádat.

Brzy po změně kalendářního systému, tedy v době barokní, začala církev systematicky usilovat o to, aby nějak vyvážila rozpustilé veselí, které bylo mnohde se začátkem roku spojeno. A se začala v jižní Francii a ve Španělsku konat tzv. kající procesí...

Kající procesí aby u nás dnes na Nový rok člověk pohledal! Zato si už tradičně posíláme nejen vánoční, ale i novoroční přání. Mluvíme-li tu především o našem jazyce, měli bychom zmínit středověké slovo minucí... a pozdější pojmenování minuce...

Minucí čili minuce... Jednalo se o malovaná přání (často veršovaná), která posílali učitelé vrchnostem, městským radám či dalším příznivcům, od nichž očekávali nějaký ten příspěvek. Postupně však se název ustálil i pro typ kalendářů (původně nástěnných, později sešitových), které obsahovaly pranostiky a další informace. Přání si navzájem posílaly i městské rady spřátelených měst.


A další novoroční zvyky?

Tak třeba takový bukáč, bzučán nebo fanfrnoch... Jednalo se o džbán s hrdlem potaženým měchuřinou. Ve středu měchuřiny bylo připevněno několik žíní, za které se tahalo navlhčenou dlaní. Nástroj vyluzoval jednotvárné "bručení". S bukáčem chodili v řadě míst chlapci po domech a koledovali.
Označení bzučán je srozumitelné dost. Slovo bukáč bude patrně odvozeno od podobného pojmenování ptáka (bukač - zvukomalba od slovesa bukati, kde je původně základem citoslovce bu). Slovo fanfrnoch (původně famfrnoch - označení chocholu na přilbě; nářečně potom i zbytečná ozdoba na šatech) zřejmě též souvisí se slovesem fanfrniti (nápadně, přespříliš projevovat náklonnost, nadšení - je tu vyjádřena podoba se zvukem nástroje).

Ale koledníci chodili i na svátek Tří králů! Jakpak to bylo s tím svátkem - a s koledováním na venkově vůbec?

Svátek Tří králů byl posledním dnem ve vánočním období, kdy se koledníci vydávali na koledu. Tříkrálová koleda patří mezi nejznámější. Kdo by neznal popěvek:"My Tři králové jdeme k Vám, štěstí zdraví vinšujem Vám...". Vánoční období (nazývané také vánoční okruh) se pak uzavřelo hned první neděli po svátku Tří králů.

Proč přinesli ti legendární tři mudrcové od východu malému Ježíškovi zlato, to lze pochopit. Jednalo se o hmotnou výpomoc jeho rodině. Ale proč kadidlo a myrhu? Jaká jé symbolika těchto slov? V jazykovědných souvislostech se podobnými výklady zabývá sémantika....

Zlato je samozřejmě symbolem bohatství (jako kov nadmíru ušlechtilý), kadidlo navozovalo slavnostní atmosféru (v mnoha náboženstvích; využívalo se ho i k výrobě mastí a léků) a za myrhu (která je vlastně též ztuhlou mízou určitého keře) se platilo zlatem (staří Egypťané balzamovali mrtvé rozpuštěnou myrhou; Římané myrhu přidávali k vínu a vtírali si ji do vlasů jako léčebnou látku). Vraťme se ještě k problémům kolem kalendáře. Východní církve si připomínají příchod Tří mudrců do Betléma už 25. prosince (tedy na svátek Narození Páně). A co pravoslavné Vánoce?

V roce 1917 bolševická vláda také v Rusku zavedla gregoriánský kalendář. V té době už rozdíl činil nikoliv deset, ale třináct dní! Pravoslavná církev však tuto změnu neuznala. Pro pravoslavné věřící proto dodnes Vánoce 6.lednem teprve začínají.

OTÁZKY:

Jak vlastně vznikla tradice tříkrálových obchůzek? Mohl byste nám o tom něco říci? Probíhaly obchůzky dětí častěji den před svátkem - nebo až na den Tří králů?

Tříkrálové obchůzky vznikly na základě staré lidové tradice, která má svůj původ ve středověku. Tehdy se ve městech a na vsích hrály hry o Třech králích. Možná i z některých kostelů budete ze svého dětství znát hru o mudrcích z dalekého východu, kteří se přišli poklonit Ježíškovi v jesličkách v Betlémě a předali mu své dary - kadidlo, myrhu a zlato. V barokní době hru předváděli žáci jezuitských škol. Později se právě 6. ledna oblékaly jako Tři králové děti (zejména ty chudé). Chodily pak po domech s betlémskou hvězdou a kadidlem, zpívaly lidem známou koledu a posvěcenou křídou psaly na dveře domů K + M + B s příslušným letopočtem. Vždy za to dostaly něco dobrého (občas i nějaké peníze). Ovšem nápis C + M + B nemusí nutně označovat jména Kašpar, Melichar a Baltazar, ale třeba i iniciály latinského požehnání Christis mansionem benedicat (Kristus ať požehná příbytek)!

Narazil jsem na zajímavý jazykový problém. V Bibli kralické (Matouš 2, verše 1, 10, 11) se píše: Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále, aj, mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma. A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou. I všedše do domu, nalezli děťátko s Marií matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru. Rozumím tomu dobře, domnívám-li se, že tvary všedše a padše jsou podobné přechodníky jako otevřevše?

Ano, rozumíte tomu dobře. Jedná se o tvary přechodníku minulého (původně vyjadřoval předčasnost před dějem základní věty). O těchto tvarech jsme již v jazykovém koutku mluvili. Přechodník minulý už ovšem nebyl běžný v češtině ani v 17. století; do jazyka nám ho "vrátili" až obrozenci. Všechny uvedené podoby sloves mají koncovku -še (pro množné číslo všech rodů); tvary padše a všedše ale spojují základ končící na souhlásku (zde je to -d- ... před příponou -še); proto nemusíme před koncovku vkládat -v-, jako je tomu u typu otevřevše.

CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE... je trop

Řekneme-li o někom, že je trop, znamená to, že je u konce se svými silami (popř. zničený, zesláblý). Spojení (rčení) bylo převzato z komentářů ke karetní hře nebo ke hře v kostky (v případě prohry, když hráč přijal kartu navíc - nebo při vrhu "navíc"). Slovo trop je tu převzato z francouzštiny (kde má význam "příliš"); je ale patrně germánského původu.
autor: Zbyněk Holub
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.

Zprávy z iROZHLAS.cz