Plzeňští hasiči testují chytré senzory, které budou do nebezpečných zón shazovat drony

Cílem je zdokonalovat elektroniku a celý senzor zmenšovat tak, aby se jich na dron vešlo ne devět, ale rovnou osmnáct

Havárie a úniky nebezpečných látek by v budoucnu mohly monitorovat speciální senzory shozené z dronů. Už několik měsíců je vyvíjí odborníci ze Západočeské univerzity.

Drony nejsou jen hračkou, díky které můžete pořizovat úchvatné snímky nebo filmové záběry. Drony můžou i pomáhat. Plzeňští hasiči je ve spolupráci s piloty ze Správy informačních technologií města Plzně využívají už přes tři roky. A teď testují další novinku, speciální chytré senzory.

„Senzory se nasadí pod dron. Dron vyletí a senzory rozmístí. Ty následně monitorují situaci a dopředu dokážou odhadnout podle dané aplikace, kam se čpavkový nebo jakýkoliv jiný mrak šíří nebo jestli klesá jeho koncentrace,“ vysvětlil pilot dronu a programátor Správy informačních technologií Matouš Bolek. Senzory mohou kromě čpavku a výbušných plynů měřit vlhkost, radioaktivitu nebo teplotu. Tu pochopitelně v omezené míře.

Chytrý prototyp

 „Elektronika v dnešní době dokáže fungovat od - 40 do 150 °C. Senzorová jednotka ale může mít izolační schopnosti, takže je možné ji na nějakou dobu uložit do teplot, kde je třeba 500 až 600 °C,“ vysvětloval Petr Kašpar ze Západočeské univerzity. Senzory jsou tak primárně určené ke shozu nikoliv do ohnisek požáru nebo nehod, ale do okolí. „Dovedu si představit využití při požáru skládek, kdy vznikají vysoce toxické plyny, které se mohou šířit na obydlenou oblast,“ řekl Michal Pathy, velitel hasičské stanice Plzeň-Košutka.

Monitorování takové oblasti podle něj znamená výjezd auta a technika s detektorem. Ten musí postupně měřit a musí se tam v cyklech vracet. Při rozmístění senzorů mají hasiči každou minutu údaj, zda tam je, nebo není výskyt nebezpečných látek. Senzory, které připomínají malou raketku o průměru 5 centimetrů a výšce přibližně 15 centimetrů, jsou stále ve fázi prototypu.

Cílem je zmenšit senzor

Cílem je zdokonalovat elektroniku a celý senzor zmenšovat tak, aby se jich na dron vešlo ne devět, ale rovnou osmnáct. „U prvních prototypů se řešil problém s mechanikou, nebyla dostatečně odolná. Dnešní senzorové jednotky můžeme shodit z výšky dvaceti metrů, aniž by se jim ublížilo,“ řekl Petr Kašpar. Vývoj speciálních senzorů na Západočeské univerzitě zatím vyšel na 650 tisíc korun. Paradoxně složitější než práce na zdokonalování senzorů, jsou jednání o legislativě. Zatím totiž Úřad pro civilní letectví nedovoluje cokoliv z dronu shazovat na zem.

„V tom stroji jsou baterie, které dokážou hořet. Když budete létat ve městě a požádáte Úřad pro civilní letectví, je potřeba doložit analýzu bezpečnosti a rizik. Na sedlové střeše se dron odrazí a spadne na zem, kde hoří a dostanete se k němu. Když bude střecha rovná, musíte s tím kalkulovat. Musíte vědět, kudy se na střechu dostanete, a musíte mít hasičský přístroj, protože dron může chytit na střeše domu,“ objasnil Luděk Šantora, ředitel Plzeňské správy informačních technologií.

autoři: Jan Markup, Michaela Svobodová|zdroj: Český rozhlas Plzeň