Podstatná jména vyjadřující více rodů

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Některá podstatná jména vyjadřují v češtině více rodů (třeba slovo sršeň - rod mužský i ženský), a mají proto často v různých pádech dvojí koncovky (mnoho sršňů i sršní). Není to sice pro češtinu typické (každé podstatné jméno vyjadřuje většinou jen jeden rod), ale existuje skupina podstatných jmen, u kterých rod není ustálen. Říkáme o nich, že kolísají mezi příslušnými gramatickými rody. Při skloňování pak nabývají dvojích koncovek, popř. se ponechávají v nesklonné podobě (brandy, ukulele, ZOO).

A jak se vypořádáme s rodem třeba u slova sirotek nebo chudák? Mohou totiž označovat bytost mužského i ženského rodu. To je další zajímavost naší mateřštiny. Až doposud byla řeč o gramatickém rodu, který může být někdy dvojí. Teď jde už trochu o něco jiného, a sice o kolísání mezi gramatickým a přirozeným rodem. Čeština má většinou schopnost vytvořit mezi nimi shodu (u označení živých bytostí). Vznikají tedy dvojice bratr-sestra, kohout-slepice, otec-matka a dále pomocí přechylování student-studentka, medvěd-medvědice atd. V těchto dvojicích se gramatický a přirozený rod shodují. Podobnou možnost však nemáme vždy. Existuje zvláštní skupina jmen, která k vyjádření přirozeného rodu nemohou vytvořit samostatné výrazy. Mají jen jeden tvar, jsou jen jednoho mluvnického rodu, ale označují zároveň bytost přirozeného rodu mužského i ženského. Říkáme jim jména vespolná. To je třeba právě slovo sirotek, chudák, dál lenoch, větroplach, lamželezo, motovidlo, vnouče atd. Patří sem i většina jmen živočišných - ježek, kukačka, moucha, ryba atd. Kdybychom se u nich snažili slovotvornými prostředky vytvořit rodové dvojice, dopadlo by to legračně a význam by se posunul úplně někam jinam: krab-krabice, had-hadice, lenoch-lenoška.

A pak je tu třeba slovo choť? Označuje manžela i manželku a v obou rodech se dá snadno skloňovat. Toto slovo do uvedené skupiny patří také, protože v prvním pádě má pro oba rody jen jeden tvar, ale při skloňování se už rody odliší, tedy vyjádří příslušnými koncovkami. Taková podstatná jména nazýváme obourodá. Patří mezi ně většinou citově zabarvené výrazy (nešika, držgrešle, naivka).

Je vidět, že otázka rodu může být v češtině také komplikovaná. A to jsme ještě nepřipomněli problematiku životnosti a neživotnosti - jen si vzpomeňme na školní diktáty, jak v nich plavali/y ledoborci/e, řádili/y bacili/y, a ukazovali/y ukazatelé/e..A koráli/y, mikrobi/y a sněhuláci. Tentokrát jsme u otázky přirozené a mluvnické životnosti a neživotnosti u podstatných jmen mužského rodu. Většinou se opět shodují (živé osoby a živočichy mužského rodu považujeme za životné a jména neživých předmětů a jevů za neživotné). Někdy ale podle tohoto významového kritéria dochází k odlišnostem, třeba za neživotné jsou považovány výrazy: lid, národ, dobytek, hmyz, dni (dny) atd. Za životné naopak: sněhuláci, draci, nebožtíci, rodiče, lidičky, výrazy s koncovkou -ové (často mají knižní příznak - dnové, národové). Jiná skupina jmen existuje v obou formách a záleží na nás, kterou zvolíme. Té pak musíme pravopisně přizpůsobit i kontext. Patří sem nejen zmínění ledoborci (zmíněné ledoborce), ale také slanečci/ky, uzenáči/e, ukazatelé/e, mikrobi/y, koráli/y atd. Příkladů je samozřejmě více a jsou přehledně uvedeny v Pravidlech českého pravopisu.

Dotazy:

Jak používat v otázkách zájmena jaký a který?
Pokud se ptáme na vlastnost, použijeme zájmeno jaký (Jaký den je dnes? Chladný, horký, příjemný, slunečný atd.). Pokud vybíráme z určitého celku, musíme začít slovem který (Který den je dnes? Dnes je pondělí.). Záleží tedy na tom, na co se ptáme, co chceme zjistit.

Je možné používat tvary Plzeňan i Plzeňák?
Jistě, oba tvary jsou správné a spisovné, přípony -an a -ák se běžně užívají pro tvoření tzv. obyvatelských názvů. Výraz Plzeňan je slohově neutrální, slovo Plzeňák má hovorový příznak. Liší se tedy jen slohově.

Proč se říká, že někdo lítá jako šus?
Také je možné slyšet, že jako šuspajtl. V obecné češtině se tak expresívně vyjadřuje, že se někdo pohybuje nebo chová bláznivě a potřeštěně. Původ musíme hledat v němčině, a sice ve výrazu Schussbeutel (Schuss-blázen, potřeštěnec a Beutel-pytel). Mimochodem der Schuss znamená také výstřel nebo prudký let, proto říkáme, že jezdíme na lyžích šusem, tedy bez zatáčení.
autor: Jitka Málková
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.

Zprávy z iROZHLAS.cz