Poesiomat u kostela v Šitboři na Domažlicku recituje, vypráví příběhy i zpívá

Poesiomaty neboli mluvící sochy začal před lety do veřejného prostoru umisťovat kavárník Ondřej Kobza. Najdeme je ve městech, ale nově také v pohraničí, kde kdysi žili pohromadě Češi a Němci. Poesiomat je 1,7 m vysoká zahnutá roura, která má nahoře reproduktor. Nacházejí se u opuštěných kostelů v pohraničí. Rozezní se po zatočení klikou. Začnou hrát či zpívat. Poslechnout si je mohou zájemci také v Šitboři u Poběžovic.

V Šitboři je poesiomat umístěn přímo u kostela, který opravuje Spolek Mikuláš. „Když jsem to ukázal členům spolku, tak zavládly různorodé pocity,“ konstatoval předseda Spolku Mikuláš Ivo Dubský. „Ale postupně se to vykrystalizovalo,“ doplnil.

Poesiomaty se zaměřují i na paměť daného místa. „Doufám, že nejenom osvěží kolemjdoucí poutníky, ale i to upozorní na lidi, kteří se o ta místa starají,“ sdělil Ondřej Kobza. Zapojeni byli i rodáci z Německa, kteří byli s místem spojeni. Zájem byl o jejich vzpomínky, písně i básně.