Potíže s přídavnými jmény v současné češtině - dceřiný, aktuální a nejoptimálnější

26. listopad 2004
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Přídavné jméno dceřiný pro nás představuje hlavně problém pravopisný, pochybujeme, zda psát jedno či dvě n. Správně je ovšem jedno n. V tomto případě se jedná o problém neustále živý, slovo dceřiný a jeho správný pravopis je častým předmětem dotazů. Na počátku 20. století se opravdu psala dvě n, ale PČP v roce 1957 psaní zjednodušila a od poloviny minulého století tak píšeme n pouze jedno. Platí tedy zásada - piš jak slyšíš - ceřiný s jedním n. Zdrojem našich pochyb může být jednak fakt, že se jedná o slovo izolované, v dnešní češtině pro něj nenacházíme analogickou oporu, a jednak má slovo dceřiný terminologický charakter - setkáme se s ním v biologii, mluvíme-li o dceřiné buňce, nebo v ekonomice ve spojení dceřiná společnost. Obě tyto skutečnosti - určitá izolovanost i terminologický charakter přispívají k tomu, že v něm při psaní často chybujeme.
A co přídavné jméno typu aktuální - to je běžnou součástí jazyka Podoba aktuální si konkuruje s podobou aktuelní. Podoby přídavných jmen s příponou -elní, např. specielní, individuelní chápeme jako hyperkorektní, ovlivněné především němčinou a angličtinou. Běžná podoba přípona je -ální - takže bychom měli užívat podoby slov např. aktuální, speciální, individuální nebo potenciální. Analogicky se tvoří nesprávně s příponou -ální i podoba přídavného jména terciální užívaného především ve spojení "terciální sféra". Slovo terciární označuje třetí v pořadí, řadíme jej ke slovům jako primární a sekundární. Správná podoba je terciární s příponou -ární. Pokud bychom v tomto případě vytvořili podobu tercierní, slovo by mělo jiný význam - vztahovalo by se k historickému a geologickému termínu terciér - česky třetihory.

Pokud jde o přídavné jméno nejoptimálnější - zde vadí stupňovaná podoba přídavného jména. Slovo nejoptimálnější je frekventované zhruba od 60. let minulého století a stále je námětem jazykových diskusí. V češtině platí zásada, že přídavná jména vyjadřující vztah a hodnocení nelze stupňovat, nemůžeme říct třeba železný, železnější nebo nejželeznější...

Tato zásada je ale porušována hlavně v jazyce reklamy - nejčokoládovější čokoláda, bílá bělejší, apod. V reklamním jazyce jde o jazykovou hru, která zde plní danou funkci, chce svou neobvyklostí zaujmout. V běžném jazyce je však nadměrné užívání superlativů nevhodné. Měli bychom se vyhnout hodnocením typu nejšpičkovější výrobek, nejoptimálnější podmínky. Přídavné jméno optimální je počeštělou podobou latinského optimalis s významem nejlepší. Slovo samo tedy již vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti a neměli bychom proto tvořit další stupeň. Logicky tedy nic lepšího, než co můžeme označit slovem optimální, neexistuje. Vývoj ale podle mého názoru směřuje k tomu, že podoba nejoptimálnější pro nás brzy bude v určitém kontextu přijatelná - vyjadřuje totiž určité přiblížení se k ideálu a z tohoto hlediska se možná přijatelnou stane. Zatím bychom ale měli spíše vystačit s užíváním nestupňovaného přídavného jména optimální.
autor: Jitka Málková
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?

Zprávy z iROZHLAS.cz