Pralesní rezervace Diana láká k procházce ve stínu mohutných stromů

Přírodní rezervace Diana vznikla už v roce 1933, kdy ji vyhlásil tehdejší vlastník, rod Kolowratů. Některé stromy tu vysázeli už před více než 280 lety. Ochránit přírodu paradoxně dlouhá desetiletí pomáhala i neprostupná zóna železné opony. Dodnes se tu zachoval jeden z nejstarších lesů v České republice vůbec. Projít se takovým lesem, to je pro všechny milovníky přírody opravdový zážitek.

Přímo k rezervaci se dá dojet autem a pak vás čeká pohodlná a poměrně bezpečná lesní cesta. Poměrně proto, že nesmíte, v údivu nad těmi mohutnými stromovými velikány, přestat koukat na cestu. Je to opravdu fascinující podívaná. Stromy, o kterých byste si mysleli, že už jsou dávno suché, se každé jaro znovu zazelenají mladými listy.

Před desítkami let zlomené mohutné kmeny jsou na vrcholcích plné zelených větviček a listů. Síla přírody. Celé území přírodní rezervace je bezzásahové, a tak tu můžete sledovat, jak v přírodě ve skutečnosti běží čas neuvěřitelně pomalu.

Na jednom místě například leží mohutný padlý dub, který se mohl skácet k zemi už před několika desetiletími. Jeho tvrdé dřevo ale ještě ani nezačalo tlít. O kousek dál je zas třeba k vidění mohutný stromový nádor, připomínající velký mozek obra. I tenhle strom stále žije a bere si svůj díl slunce, vláhy a země. Do třetice je tu třeba smrk na chůdových kořenech. Vyrostl na místě pařezu a jeho kořeny jsou dnes téměř metr nad zemí. 

Některé stromy jsou tu až 300 let staré a proto taky pěkné velké. Jiné, ve stínu, svou výškou dohánějí sluneční deficit. Jako třeba smrk v údolíčku Kateřinského potoka, který je podle zatím neoficiálních měření nejvyšším smrkem v CHKO Český les a možná jedním z nejvyšších v republice. Protože roste v údolí, vyhnal svůj kmen za sluncem do úctyhodných 52 metrů!  

Bobr a roháček jedlový

Nedávno se tady vědcům podařilo objevit jeden vzácný druh z říše brouků. Roháček jedlový je až dva centimetry dlouhý černě vybarvený brouk, kterého bezpečně poznáte podle rohu na hlavě. Vypadá jako malý nosorožec. Roháček se kdysi živil starými jedlemi, ale v průběhu vývoje se přeorientoval na odumřelé smrky. Název mu zůstal. Jemu je stejně jedno, jak mu lidé říkají.  

V České republice je roháček jedlový kriticky ohroženým druhem a vyskytuje se pouze v několika málo lokalitách. V Národní přírodní rezervaci Růžák a v Národní přírodní památce Pravčická brána na Děčínsku, dále v Jeseníkách a v Beskydech. A také tady, v přírodní rezervaci Diana na Tachovsku. 

Přesto, že se jedná o bezzásahové území, někdo tu se dřevem přeci jen hospodaří. Bobr. Jeho práce už je patrná na několika velkých bucích. Jestli přežijí bobří opracování kůry kolem celého kmene, opět ukáže až čas. Člověk je tu jen pouhým návštěvníkem a pozorovatelem. Naštěstí. Alespoň tady na Dianě.