Při koupi uměleckého díla nechte promluvit svou hlavu a srdce. Musí to být láska na první pohled

3. květen 2021

Barbora Půlpánová, která pracovala v aukční síni Christie's na pozici globální manažerky komunikace pro oblast vzdělávání, upřímně věří, že díky umění je život lepší. Nejen že těší smysly a podněcuje mysl, umění kultivuje naši osobnost i prostředí, ve kterém žijeme.  

Barbora Půlpánová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Východočeška Barbora Půlpánová začínala jako redaktorka v médiích, poté přešla takzvaně na druhý břeh, pět let pracovala jako mluvčí energetické společnosti ČEZ a následoval zajímavý skok do úplně jiného světa a oboru, jakým je umění. Barbora Půlpánová je teď průvodkyní světem umění, ve svém životopise se může pochlubit i prací pro aukční síň Christie's v Londýně.

Ještě ti říkají Madam Christie's?
Pár kamarádů mi tak říkalo, to je pravda, teď už ne. Teď už mi možná můžou začít říkat Madam Eduart.

S každým uměleckým dílem se pojí nějaká emoce a vzpomínky. To je důvod, proč je dobré se uměleckými díly obklopovat.
Barbora Půlpánová, průvodkyně uměním

To souvisí s tvým novým projektem. Ale Madam Christie's je úžasná přezdívka udělená po zásluze, protože určitě není úplně běžné, aby se Češka dostala na takový post, nebo ano?
Dokonce jsme tam byly dvě Češky, ještě s kolegyní Aničkou Povejšilovou, která tam pracovala mnohem déle než já. Jsem opravdu ráda za tu zkušenost, přihlásila jsem se tam na takzvanou Work Experience, to znamená ochutnávku toho, jakým způsobem se v Christie's pracuje. Takže jsem pomáhala tiskovému oddělení Christie's s večerními aukcemi, pak se uvolnilo místo stážistky v tom samém oddělení, takže jsem si to prošla od základů. A potom jsem se přihlásila do výběrového řízení na globální pozici manažerky pro vzdělávání, propagovala jsem vzdělávací kurzy napříč kampusy, které mělo Christie's Education v New Yorku, v Hongkongu a v Londýně.

Čtěte také

Když se řekne aukční síň Christie's, tak si většina z nás představí nejcennější díla z celého světa. Kupkovy obrazy, nějaké diamanty, to jsi také zažila?
Ano, bylo to tak. Každý den bylo obrovským potěšením procházet tou aukční síní a dívat se na předaukční výstavy. A jak říkáš, nejen obrazů, ale dražily se tam i vzácné šperky, vína, vlastně cokoliv si dokážeš představit.

Když člověk stojí vedle díla v hodnotě stovek milionů, bojí se, že spadne ze stojanu?
Mottem té aukční síně bylo, že se může přijít podívat kdokoliv z ulice. Byly i příležitosti, kdy jsme s odborníky sundávali třeba obrazy ze stěn, dívali jsme se, jak vypadají zezadu, zkoušeli jsme si občas i nějaké vzácné šperky, tiáry a podobně. Bylo to možné.

Hezký pocit to musí být. Máš doma nějaké hodnotné dílo v tuto chvíli?
Záleží, jak člověk vnímá slovo hodnotné. Pro mě hodnotné samozřejmě je, protože s každým uměleckým dílem se pojí nějaká emoce a vzpomínky. To je důvod, proč je dobré se uměleckými díly obklopovat.

Prozradíš svého oblíbeného autora?
Nedávno jsem si koupila obrázek od Tomáše Jetely.

Čtěte také

Možná si většina lidí řekne, že sběratel umění rovná se milionář. Je tam to rovnítko nebo není?
To bych rozhodně neřekla, právě v rámci svého projektu se snažím ukazovat, že to tak není. Lidé mohou sbírat nebo se obklopovat originálními předměty v různé cenové hodnotě. Mohou to být třeba i umělecké tisky, mohou to být malé keramické sošky a podobně.

Galerie se nám pomalu zase otevírají. Mě zaujal výraz estetická empatie. Co to konkrétně znamená?
Ano, to použil francouzský neurovědec Pierre Lemarquis ve své knize Umění, které léčí. On říká, že ve chvíli, kdy se díváme na umělecké dílo, tak to v nás může evokovat pocit, že jsme součástí toho díla, že jsme i na jeho vytváření měli nějaký podíl. A když se díváme na umění, tak to aktivuje různé části mozku, které spolu normálně nekooperují, a způsobuje to vyplavování různých neurotransmiterů a dalších hormonů, které jsou velmi blahodárné pro naše tělo.

S umělcem Tomášem Kurečkou na výstavě klauzur na Akademii výtvarných umění

Viděla jsem i fotografii nemocných lidí uprostřed galerie, vozíčkáři, dokonce i člověk na nemocničním lůžku a nad tím titulek Místo do lékárny do galerie. Opravdu umění ovlivňuje psychiku?
Vybavuji si nemocnici v Montrealu, která skutečně začala předepisovat místo léků návštěvu galerie, a ono to docela fungovalo. Zmíněný neurovědec Pierre Lemarquis také založil nadaci, do níž nakupuje umělecká díla, která potom půjčuje nemocnicím, a podle výzkumu to přispívá ke zlepšení psychické i fyzické kondice pacientů.

Barboro, ty jsi průvodkyní umění a zakladatelkou projektu Eduart Experience. Což by se dalo volně přeložit jak?
Já bych řekla, že to je propojení edukace a umění zábavnou formou.

Čtěte také

A co je cílem projektu?
Cílem je ukazovat veškerá zákoutí uměleckého světa tak, aby se lidé do něj nebáli vstoupit. To znamená, během půlročního programu, který nabízíme, absolvujeme takovou cestu světem umění, podíváme se na to, jak fungují galerie, jak se sestavuje výstava, jakým způsobem funguje vztah mezi umělcem a galeristou, jakou roli v celém systému hraje třeba sběratel. A na základě toho si třeba lidé koupí své první umělecké dílo nebo si jen cestu světem umění s námi užijí.

Myslíš si, že se lidé bojí do světa umění vstoupit?
Často slýchám, že vlastně lidé neví, kde mají začít. To znamená, že my jim ukážeme, jakým způsobem vše funguje, a oni už vybaveni informacemi potom sami mohou chodit za uměním a zjišťovat si další informace.

Nebojte se vstoupit do světa umění. Každému radím, kupte si raději krásné originální dílo než něco z obchodního řetězce.
Barbora Půlpánová, průvodkyně uměním

Já bych řekla, že je to spíš takový respekt ke světu umění, protože každému se líbí něco jiného?
Umělecká díla jsou samozřejmě výsostně individuální, každému se líbí něco jiného, ale určité zákonitosti se tam dají vysledovat. Když třeba někdo chce koupit umělecké dílo a uložit si do něj své finance nebo ho zakoupit pro budoucí generace, pro své děti, protože v nejistých dobách je známo, že umělecká díla mohou sloužit dobře jako alternativní investice. A my jim ukážeme jakým způsobem se může stanovovat cena uměleckého díla a jaké jsou parametry, že se třeba do budoucna dílo zhodnotí.

Čtěte také

Jak moc se světem umění zahýbala pandemie? Protože společnost je rozdělena a jsou tady lidé, kteří mají možnost investovat. Trh s nemovitostmi jede ve velkém, tak je to stejné i s uměním?
Přesně tak, když se bavím s galeristy v České republice, ale i ve střední Evropě, tak oni zaregistrovali nárůst nákupu umění. Já bych řekla, že je to ze dvou důvodů. Jeden už jsem zmínila a to je vhodné uložení finančních prostředků. A druhým důvodem je, že se lidé v době, kdy zůstávají doma, chtějí obklopovat něčím hezkým. A umění prostě přispívá k pocitu ukotvenosti.

My máme v rozhlase krásný obraz od Josefa Jíry. Lidé, kteří umění rozumí, tak nám i trošku závidí. Obraz je i povedenou dekorací k sedačce, není právě toto nejčastější motivace? Aby nám všechno hezky ladilo?
Může být a vlastně na tom není nic špatného, vyzdobit si svůj domov něčím hezkým. Ale já říkám, raději si kupte originální dílo než něco z obchodního řetězce. Ze zkušenosti vím, že když se člověk o svět umění začne zajímat, přičichne k němu, tak potom ve výsledku ta cesta může být úplně jiná, než si původně plánoval. Uvedu příklad, přišel za mnou známý, který původně chtěl obraz nahé ženy, který by se mu právě hodil ke gauči. A když jsme se začali dívat na to, co dalšího se mu líbí, tak nakonec koupil úplně abstraktní obraz.

Pavla Kindernayová a Barbora Půlpánová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Umění zachycuje aktuální náladu ve společnosti, vize, naděje, strachy. Kterého autora bys tedy teď doporučila z těch aktuálních? Je někdo, kdo tě zaujal?
Já bych právě nerada někoho naváděla k tomu, co by se mu mělo líbit. Ať každý nechá promluvit svoji hlavu a srdce. Musí to být taky láska na první pohled.

Tak se nechme okouzlit a zamilujme se. Barbora Půlpánová dnes byla naším hostem. Děkuji za tipy, vhled na umění, které umí léčit, a možná se teď lépe budeme mnozí dívat. Na shledanou v nějaké galerii.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.