Proměny slovníku po listopadu 1989

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Už v úvodu k novému vydání Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, které vyšlo nejprve v 90. letech 20. století (1994), jazykovědec Josef Filipec upozornil na to, že se změna společenského systému vždy odráží ve slovní zásobě (především do významů lexikálních jednotek, slov a slovních spojení). Jiný způsob myšlení a jiný vztah mluvčích ke skutečnosti byl v únoru 1948, jiný se projevil po roce 1989. A to zejména v politickém a ekonomickém výrazivu, ale i v oblasti ekologie, kultury, školství, zdravotnictví apod. Podívejme se tedy na to, jak se po llistopadu 1989 proměnil náš slovník, který byl dřívějšími "socialistickými" poměry bezesporu výrazně ovlivněn.

Opět to byl Josef Filipec, kdo už v roce 1994 upozornil na nová klíčová pojmenování, která byla často v protikladu k pojmenováním dřívějším.. Našli bychom jich hodně; vezměte si (např.) slova a spojení jako demokracie, svoboda a pluralita, tolerance, tržní a direktivní ekonomika proti spojením typu diktatura proletariátu nebo demokratický centralismus, třídní boj, monopoly, státní ekonomika atd. Nikdo z nás asi nepochybuje o tom, že se jejich význam po roce 1989 výrazně proměnil. Zůstaneme-li ale jetšě chvíli u výkladu Josefa Filipce, potom připomeňme i to, že některá dříve zdůrazňovaná slova-hesla, jako reálný socialismus, komunismus, proletariát, avantgarda, pozbyla původního významu nebo přestala být aktuální. To se týká i dříve užívaných stereotypů: strana a vláda, Národní fronta, železná opona, třídně rozdělený svět, proletářská internacionalismus a socialistické vlastenectví, čelem k masám apod.

Nová společenská situace po roce 1989 pochopitelně přinesla i neologismy, tedy novotvary. A to slova českého původu i přejatá pojmenování. Některá z nich připomínaly české slovníky už dříve, ale nikoliv běžně. Takových slov všichni známe dnes mnoho. Ze slov přejatých mezi ně patří např. pojmenování skinhead /skinhed/, sponzor nebo summit /samit/. V běžných slovnících spisovné češtiny bychom je však až do 90. let 20. století nenašli.

Mezi výrazy podobného typu se někdy řadí i slova disident, licitátor, lustrace. A ta bychom ve starších slovnících také nenašli. Pokud ano, často s odlišným významem. Význam slova disident vykládá SSJČ 1989 ve smyslu "odštěpenec, rozkolník, odpadlík"; SSČ 1994 již ale jako "člověka, který je v opozici proti jistému systému, odpůrce totality". Licitátor je podle SSJČ 1989 zastaralé pojmenování pro toho, kdo provádí licitování - a slovo licitace se tu vysvětluje jako "dražba". V tomto případě také SSČ 1994 chápe licitátora jako toho, kdo provádí dražbu - ale zdůrazňuje se tu její veřejný charakter. Za lustraci považuje SSJČ 1989 výhradně proces vypisování údajů z pozemkových knih nebo z obchodního rejstříku; SSČ 1994 ji však už chápe šíře: jako zjištění či zjišťování osobních údajů.

Po roce 1989 vznikaly i v našem jazyce neologismy. Právě SSČ už v roce 1994 připomíná slova vydražitel nebo vydražovatel a míní jimi toho, kdo se snaží nabýt nebo nabyl předmětu dražby. Samostatně je ale uvedeno slovo dražitel (pro aktivního účastníka dražby, který musel složit dražební jistotu). Ovšem ve starších slovnících tomu bylo někdy podobně; např. SSJČ 1989 uváděl slovo vydražitel přímo s odkazem na slovo dražitel (tedy jako osobu, která činí při dražbě nabídku, přihazuje, musí složit jistotu); samostatně byla uvedena forma vydražovatel. Spíše tu byl kladen menší důraz na reálné užití slova; to ale bylo v dané době přirozené.

Ale některá slova se přece jenom ve slovníku objevila zcela nově. Například takový novotvar přezaměstnat. Tak právě SSČ 1994 vysvětluje neologismus přezaměstnanost jako pojmenování pro "zbytečně velký počet zaměstnanců, nadměrnou zaměstnanost". To jistě souvisí se situací I. poloviny 90. let 20. století; dnes bychom toto odvozené slovo za klíčové patrně nepovažovali.

Při četbě v úvodu ke Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 1994, dozvíme se, že byla "obnovena" slova a spojení z doby první republiky, jako třeba radní, zastupitelstvo, akciová společnost, finanční úřad...Ale také se dozvíte, že spojení krajské zřízení spolu se skutečností, kterou označovalo, ustoupilo. A všichni přece víme, že se k němu náš politický a správní systém posléze vrátil - a naopak ustoupilo dříve tak prosazované zřízení okresů! Nechť časy budoucí posoudí, jsou-li podobné "změny" na úrovni "kocourkovských" rozhodnutí! Dokazuje to však především, že i slovníky vydané po roce 1989 se měnily v závislosti na proměnách doby!

Uveďme alespoň jeden příklad za všechny, chceme-li poukázat na životnost některých "obnovených" slov! Třeba slovo starosta? To je zajímavé slovo. SSČ 1994 uvádí, že starosta je: 1. (volená) hlava obce; popř. (volená) hlava některých spolků (např. Sokola). SSJČ 1989 vykládal pojmenování obdobně, ale zdůrazňoval starší, tedy "dřívější" charakter obou významů. Starosta ovšem mohl být též důvěrník, popř. přední člen rodové/ rodinné společnosti, někdy i představený, nářečně rovněž starosvat čili družba. Mimochodem: třeba Rusové užívali slovanského pojmenování starosta pro představeného za všech dob!

Zdálo by se, že i u slova podnikatel se význam ve slovnících proměnil, ale tak úplně tomu zas není. SSJČ 1989 tak chápe toho, kdo provozuje hospodářské podnikání; zastarale i toho, kdo něco podniká, organizátora. SSČ 1994 pouze uvádí významy v obráceném pořadí; podnikatel je ten, kdo podniká; zdůrazňuje se pouze přívlastek "soukromý". To větší proměny doznal výklad slova podnik. SSJČ 1989 tak označoval závod, zařízení sloužící potřebám veřejnosti; až pak nastupoval význam ekonomický: právní a hospodářská jednotka, kterou provozuje stát, socialistická nebo soukromá právnická osoba nebo jednotlivec; popř. určitá hospodářská činnost. SSČ 1994 uvádí význam "organizační a správní jednotka zajišťující jistý hospodářský, zvláště výrobní úsek" jako první; doplňuje ale též podobné označení pohostinského, rekreačního, zábavního nebo ubytovacího zařízení. Další významy slova už jsou v obou slovnících vysvětlovány obdobně.

OTÁZKY:

V úvodu k SSČ z roku 1994 jsem našla spojení policejní svodka. Ve slovníku jsme ale jeho výklad nenašel. Mám je tedy chápat jenom jako příklad pro vysvětlení proměn slov?
Opravdu; toto spojení je v SSČ 1994 zmíněno pouze v úvodu. V diferenčním přehledu už je slovník neuvádí. A to ani jako celé sousloví, ani jako samostatný odkaz u slova "policejní" (samostatné slovo svodka nenajdeme ve slovníku vůbec). Ve starším SSJČ 1989 najdeme jen výraz svodný (pro text vzniklý shrnutím - z různých textů, rukopisů). Patrně se tedy (v tomto případě) skutečně jedná jen o jakousi ilustraci k výkladu.

A co slovo soudruh? Jeho užívání je přece s obdobím let 1948-1989 bezprostředně spojeno!
Víte, SSJČ 1989 vykládá slovo soudruh šíře; především jako označení a vzájemné oslovení členů dělnické (sociálně demokratické, komunistické) strany, odborů, pracovního kolektivu; dnes časté oslovení vůbec; ale také jako pojmenování "spoludruha", přítele, kamaráda, společníka... tedy tak, jak bylo v Čechách, na Moravě i ve Slezsku chápáno ve stoletích starších. SSČ 1994 už potom slovo zdůrazňuje jako označení a vzájemné oslovení komunistů (a připomíná, že v letech 1948-1989 se jednalo o nařízené oslovení ve služebním styku). To jistě také vždy souvisí s konkrétné politickou situací.

CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE...
Malé chutě, malé kutě

Víte, když už jsme dnes u těch souvislostí změn jazykových, politických a společenských, rád bych upozornil právě na toto přísloví. V prostředí našeho venkova totiž každému připomínalo, že se bez práce nikomu životní poměry nezlepší. Kdo se málo snaží (má málo chuti do práce), ustele si (obrazně řečeno) "na malém lůžku". Chápu, že mi řada posluchačů nyní namítne, že tomu mnohdy naše současná realita nenasvědčuje. Se slovem podnikatel se dnes mnohdy (většinou snad neprávem) směšuje odmítavý výraz podnikavec. V době "procesu rychlých zbohatnutí", kriminalizace politického života, tunelování apod. se asi není čemu divit. Ale naši předkové dobře věděli, že podvody a loupežemi se fungující společnost dlouhodobě neutváří. Už dlouho poznáváme, jak se na tomto všem podepsala naše nefungující legislativa. A k tomu žertovnému názvu lůžka (kutě): jedná se tu o metonymii, tedy o jakýsi "obraz funkce slova". Pojmenování má být náhradou za kompletní stav životní úrovně. Etymologické slovníky upozorňují na nejasný původ tohoto slova, které známe třeba i ze spojení jít na kutě (tedy ve významu "jít spát").
autor: Zbyněk Holub
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.

Zprávy z iROZHLAS.cz