Průzkum šumavského jezera překvapil vědce

Hydrobiologové z Akademie věd ČR objevili v Prášilském jezeře na Šumavě kromě řady druhů čistomilných bezobratlých živočichů také lahvenku velkou (na snímku). Jde o první zdokumentovaný nález tohoto nálevníka v ČR

Hydrobiologové z Akademie věd ČR objevili v Prášilském jezeře na Šumavě kromě řady druhů čistomilných bezobratlých živočichů také lahvenku velkou. Jde o první zdokumentovaný nález tohoto nálevníka v Česku.

Původním záměrem potápěčského průzkumu bylo ověření výskytu šídlatky. Vzácnou vodní rostlinu v kyselém jezeře nenašli, ale bujný život je velmi překvapil. Uvedl to hydrobiolog Petr Znachor z Biologického centra Akademie věd.

„Největším překvapením byl objev slizových kolonií o průměru až několik centimetrů s výrazným zeleným okrajem, a to na ponořených větvích padlých smrků do hloubky dvou metrů,“ říká biolog Petr Znachor.

Jde o nálevníka druhu lahvenka velká, mezi jehož význačné charakteristiky patří právě tvorba nápadných kolonií, z nichž největší obsahují až jeden milion buněk.

Buňky jsou seřazeny v okrajových částech kolonie a vnitřek tvoří želatinová hmota. Tu často osidluje velké množství dalších organismů, například bakterie, sinice a rozsivky, díky nimž se slizové útvary přirovnávají k mikrobiálním zoologickým zahradám.

Buňky lahvenky mají lahvovitý tvar o délce 200 až 300 mikrometrů a dokážou se rychle smrštit do kulovité podoby. Na vnější části jsou „buněčná ústa“ se dvěma řadami spirálně uspořádaných brv směřujících ven z kolonie. Lahvenka je podle vědců zajímavá i způsobem života.

Typickým znakem buněk je velké množství zoochlorel, tedy řas o průměru asi pět mikrometrů, jejichž počet může dosahovat až 1200 na buňku.

„Ačkoli je lahvenka živočich, přítomnost symbiotických řas jí umožňuje kombinovat živočišný a rostlinný způsob života. Řasy jsou převážně zodpovědné za tvorbu cukrů. Dusík a fosfor získává nálevník filtrováním vody a chytáním rozptýlených částic včetně baktérií," objasnil Znachor.

Živočich podle něj dosud unikal pozornosti vědců a v odborné literatuře nelze jednoduše dohledat souhrn lokalit jeho výskytu. Uvádí se, že běžně žije v čistých jezerech a tůních severní a jižní Ameriky, v mírném pásu Evropy a nedávno byl výskyt potvrzen v jižní Africe.

„I když se nepodařilo doposud nalézt žádné zprávy o výskytu tohoto druhu v České republice, z dokladovaných nálezů v Bavorsku a Polsku lze usuzovat, že se může vyskytovat také u nás," poznamenal biolog.

V šumavských jezerech jde o první zdokumentovaný nález. „Díky tomu, že jde o čistomilný druh, je jeho objev pozitivní zprávou a potvrzuje postupné zotavování jezer z acidifikace (znečištění kyselými dešti),“ řekl Jaroslav Vrba z Biologického centra.

Přestože kolonie tohoto zajímavého organismu jsou schopny porůstat nejrůznější povrchy, v Prášilském jezeře se vyskytuje jen na ponořených větvích padlých smrků. Nálezy tak podle Vrby podtrhují jak význam bezzásahového managementu uschlých smrků pro spontánní přírodní procesy, které vedou ke zvyšování biologické rozmanitosti, tak i oprávněnost zákazu koupání v šumavských jezerech.

Naposledy se vědci potápěli pod hladinu Prášilského jezera v 90. letech kvůli šídlatce, ale našli jen pusté dno v té době ještě silně kyselého jezera. Výskyt šídlatek v ČR byl potvrzen pouze v Černém a Plešném jezeře, kde jsou sledovány hydrobioložkou Martinou Čtvrtlíkovou.