Psaní interpunkčních znamének III.

24. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Do třetice soustředíme pozornost na interpunkční znaménka. Jde o značně širokou oblast pravopisu - a pro některé uživatele jazyka oblast dost složitou, zvláště v případě některých skladebních konstrukcí. Dosud jsme se věnovali psaní čárky - ta je značně exponovaným jazykovým prostředkem v psaných textech. Musíme připustit, že se někteří pisatelé ve svých projevech řídí spíše intuicí než znalostí pravidel, ale pokud nechybují, je to v největším pořádku.

Mohli bychom uvést některé případy - podobně jako minule u věty jednoduché - kdy se také v souvětí naopak pisatel dopustí chyby tím, že čárku nenapíše. Takových situací působících nejistotu, zda čárku napsat, či nikoli, je více. Patří sem případ, kdy vedlejší věta závisí na příslovečném výrazu s oslabenou větnou platností a tím vlastně nejde o souvětí ("Hlavně aby se ti to povedlo!", "Možná že zapomněl.").

Stejně tak se neklade čárka mezi výrazy vzniklé z vedlejších vět, které pozbyly větné platnosti ("Ať je jaký chce.", "Chlap jak se patří."). Čárkou se neoddělují ani infinitivní vazby závislé na slovesech být (nebýt) a mít (nemít), tvoří-li s infinitivem těsnou významovou a zvukovou jednotu, např. "Má proč se bát.", "Není co jíst." apod. Jedním z nejčastějším pochybení je psaní čárky před nebo, kdy jde o výčet možností, o více alternativ, které mohou platit - "Vrátím se ve středu večer nebo tam zůstanu do čtvrtka.". Tady nejde o poměr vylučovací - mohou platit obě možnosti.

Pravidla psaní ostatních členicích znamének vedle čárky jsou poměrně jednoduchá a známá a příliš se zde nechybuje. Tak málokdo by nenapsal tečku na konci větného celku, za zkratkami typu "atd.", "apod.", za zkratkami hodností a titulů ("doc.", "ing."), za řadovými číslovkami vyjádřenými číslicemi ("od 5. do 10. května") atd. Stejně zautomatizovaně píšeme otazník na konci tázacích vět ("Přijdeš určitě?"), vykřičník na konci vět zvolacích ("Kdo by to jen řekl!") a vět rozkazovacích ("Budeš zticha!"), popř. přacích ("Kéž by se nám podařilo vyhrát!").

Nepříliš často se užívá středník. Středník stojí svou platností mezi čárkou a tečkou. Sice neosamostatňuje úseky jazykového projevu do té míry jako tečka, ale naznačuje hlubší, výraznější předěly než čárka. Proto ho užíváme zejména tam, kde chceme vyznačit rozdělení větného celku na úseky různých stupňů obsahové souvislosti, často mezi souřadně spojenými výrazy, zejména při výčtu, který je třeba členit na větší skupiny - "K obratlovcům náleží např. kůň, skot, pes; orel, kolibřík; hroznýš, zmije; kapr, úhoř.".

Dvojtečku jako další interpunkční znaménko používáme asi nejčastěji před přímou řečí. Dvojtečka uvozuje část textu, která svým obsahem s předcházející částí projevu těsně souvisí, z ní vyplývá, nebo ji blíže rozvádí, doplňuje atp. A tak se píše - jak naznačujete - za větami nebo výrazy, které uvozují přímou řeč (Zavolala na něj: "Nechoď tam!"). Je-li uvozovací věta vložena do přímé řeči, neodděluje se dvojtečkou, ale čárkami: "Nedělej to," říkal jsem mu často, "budeš toho litovat." Dvojtečku píšeme dále za větami, které uvozují citát (Stále platí: "Slova povzbuzují, příklady táhnou."), dále za větami či výrazy, které uvozují výčet - "Slovesný čas je trojí: přítomný, minulý a budoucí." Velmi často se s dvojtečkou setkáváme na úředních a obchodních formulářích - "Jméno a příjmení: ... ".
V souvislosti s přímou řečí a dvojtečkou můžeme zmínit i uvozovky. V uvozovkách může stát přímá řeč, dále jsou jimi uvozeny doslovné citáty nebo i přesné názvy knih, skladeb, článků, časopisů apod., nejsou-li však už jinak typograficky vyznačeny. Využití uvozovek je opravdu široké - dáváme do nich např. i slova, která chceme zdůraznit (Každé "proč" má své "proto".), nebo slova s významem ironickým (My dobře známe jeho "nezištnost").
Psaní ostatních interpunkčních znamének (závorky, tři tečky a pomlčka) by nemělo působit výraznější problémy. Připomeňme snad jen, že pomlčka může někdy nahradit čárku - tj. tam, kde chceme vyznačit výraznější oddělení vsuvky (Loni - zrovna asi touhle dobou - jsme byli na dovolené.), osamostatněné větné části (Oheň - to je zlý živel.) nebo v souvětích souřadných, kde není vyjádřen poměr mezi větami spojkou (Všude dobře - doma nejlíp.). Pomlčku užíváme také v heslech, nápisech, příslovích atd. (Kniha - přítel člověka, Škola - základ života).
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.

Zprávy z iROZHLAS.cz