Sekáči soutěžili v plzeňské zoo

13. červen 2011

Sekání kosou nebo srpem patřilo v minulosti k jedné z nejrozšířenějších činností na venkově. Přestože dnes tradiční náčiní nahradily křovinořezy a vyžínače, původními nástroji vládne ještě řada lidí. Ti nejlepší v ručním sečení trávy kosou se sešli na 6. ročníku soutěže Lochotínský sekáč u plzeňské zoologické zahrady, aby v kosení poměřili své síly.

Soutěžící v šestém ročníku soutěže Lochotínský sekáč dokazovali, že zdatný sekáč je stejně dobrý a rychlý jako motorová kosa nebo sekačka a že ruční kosení je navíc zdravá fyzická aktivita. Dvanáctka odhodlaných mužů s naostřenými kosami před sebou měla víc než sto metrů dlouhý pás trávy.
Porotu se snažili získat nejen co nejvzhlednějším výsledkem posečené louky, ale také co nejelegantnější technikou, lehkostí a ladností kosení. Někteří se na soutěž dostavili dokonce v kroji či dobovém oděvu.

Na sekáči se především hodnotil výkon - za jak dlouho a kolik dokáže posekat, ale také ladnost pohybu a technika. Ta je důležitá proto, aby se sekáč nevydával energii zbytečně. Správný sekáč totiž dokonale sladí práci rukou, nohou a celého těla a neudělá jediný zbytečný pohyb.

V 6. ročníku Lochotínského sekáče zvítězil Jaroslav Čech z Vejprnic, který si jako odměnu za dlouhodobé zásluhy o udžování tradic českého venkova odnesl pozlacený toulec z pravelého volského rohu.

autor: mkl
Spustit audio