Slavná šumavská sklárna v Anníně sice skončila, na tradici však navazují brusiči o kilometr dál

„V annínské sklárně jsem nastoupil v roce čtyřicet osm a odpracoval jsem tady asi čtyřiačtyřicet let. Já jsem brousil sklo a pak jsem dělal šestatřicet let mistra,“ vzpomíná osmdesátiletý Václav Souček, který bydlí asi sto metrů od dnes už bývalé sklárny.

Sklárna vznikla na konci 18. století a patřila mezi nejvýznamnější šumavské sklárny.

„Už v roce 1870 se tu pece vytápěly pomocí plynových generátorů. Ve třicátých letech se tu sklo tavilo elektricky. Z té doby pochází legendární pokus o vyrobení skleněných houslí,“ konstatuje historik Vladimír Horpeniak. V minulém století pak Annín proslul výrobky z broušeného křišťálu.

Vstup do areálu je dnes uzavřený řetězem, na němž visí zámek. To, že tu kdysi bývala slavná sklárna, dnes už připomínají jen nápisy na fasádách – Sklárna Annín, 1796 a Prodejna skla.

„Bývalá nájemkyně se rozhodla přesunout aktivity do menších prostor nedaleko odtud, i přestože jsem jí nabízel možnost nějaké spolupráce a pokračování,“ říká nový majitel areálu sklárny Petr Švrčula.

Brusiči, kteří si vytvořili svou firmu, si nabídky váží, přesto se rozhodli areál opustit. Jako hlavní důvod označili vysoké náklady, špatné vytápění či výskyt plísně.

Areál bývalé sklárny v Anníně|foto: Lukáš Milota

„Tak jsme využili nabídky místního podnikatele kousek dál v Rajsku, kousíček od Annína, který nám slíbil, že vystaví malou dusírničku a k tomu bude mít i sklářskou galerii,“ vysvětluje bývalá nájemnice sklárny Stanislava Benešová.

Podle ní může Sklárna Annín fungovat i jinde než v Anníně, více než na místě záleží prý na lidech.

Nový majitel původní sklárny v Anníně Petr Švrčula by na tradici v místě rád navázal. Sice ne hned, ale někdy v budoucnu by byl rád. Do té doby zůstane annínská sklárna se svým červeným komínem smutným pomníkem šumavského sklářství.