Sousedský fejeton
Asi deset let mi bylo, když jsem podlehl nadšení kamarádů z našeho domu a stejně jako oni jsem zakoupil semínka mrkve a ředkvičky. Po přečtení návodu jsem potom do řádků dle pravítka a v rozestupech změřených na milimetr přesně, usadil semínka správně hluboko do záhonku. Skoro nic nevyrostlo. Ředkvičky dvě, mrkví snad pět, ale pro ostudu malých. Dnes už vím, proč to nevyšlo. Zaléval jsem málo a hlavně nedal k mrkvi ani k ředkvičkám ty správné sousedy. To vím totiž až od včerejška, že zelenina je velmi citlivá na sousedy, přečetl jsem si to. Pozdě. A rozhodně kvůli tomu neuskutečním po dvaačtyřiceti letech svůj druhý pěstitelský pokus. Zajímavé to ale je.
Pochopím, že mrkev vedle sebe nesnese červenou řepu. To je jasná závist kvůli velikosti, ale proč nemá rád celer petržel, když v jiných souvislostech je tomuto tandemu přisuzována až zázračná síla, to nevím. Nebo cibule. Ta má moc ráda okurku i rajče, ale mít přízeň obou naráz nejde, protože okurka by rajčeti nejraději překopla špejli jak ho nesnese. Okurka je na záhonu vůbec docela silná osobnost, dokonce i tak odolné sousedce, jakou petržel bezesporu je, by nadělala velké problémy růstu. Bojují mezi sebou různě, zeleniny. Třeba tím, že do půdy či do vzduchu vylučují látky sousedům protivné a smrtelné. Bojují mezi sebou různě, ale umějí si také pomáhat. Mrkev s cibulí si navzájem odhánějí mouchy. Nevím jak, plácačkou to nebude, ale psali to a já to zkoumat nebudu. A podobně prý pomáhá i karfiol celeru. Nebo celer karfiolu? To je jedno, hlavně že to aspoň jednomu pomůže.
Už asi víte, kam jdu dnes záhonem, že? Správně, je to jako u lidí. A nedělám si legraci z příjmení, když řeknu, že opravdu znám Kapustovou, co by Cibulkové nejraději strhala nejenom sukničky, ale to už jsme u lidí a ve zmíněném případě je to jen proto, že Kapusta má Cibulkovou docela rád. Víte, jestliže na záhonu je salát tolerance sama a snese se, snad vyjma celeru a petržele s každým sousedem, v paneláku to vůbec nemusí platit. A bytová komise, přátelé, to není žádný zahrádkář, ta vám na jeden domovní záhon nasází tak konfrontačně naklíčená semínka, že neexistuje kanalizace, která by odvedla všechny jedovaté látky, vylučované pak všemi kořeny do základů domů.
No a žerty stranou, protože nemusí jít vždycky hned o panelák. Jak sousedí světadíly, státy, národy, rodiny, manželé? Kdyby spolu všichni vydrželi jako ta cibule s okurkou, bylo by to ideální. Kdyby aspoň většina byla salátovitých, ještě by to ušlo. Není tomu tak, řekl by předseda schůze zastupitelů zeleniny, a světová zahrádka je navíc hodně zaplevelená, ale to nejvážnější jsem nechal nakonec a ze světa člověčin. Daleko nejtěžší, a v tom vám také pravítko nepomůže, je trvale dobře sousedit sám se sebou v sobě. Botanik nebude souhlasit, ale já vím a vy to víte, že každý z nás je člověkem neustále, takže jaksi trvalkovitě, dvoudomým. Od klíčku až po sklizeň?
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
