Spojka anebo

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Problematice používání spojek a, nebo a anebo v současné češtině se bude věnovat tento jazykový koutek. Inspirací pro něj byly dotazy, které ÚJČ občas obdrží. Nebudeme se věnovat psaní čárek před těmito spojkami, jak by se mohlo zdát, budeme řešit otázku, zda je možné užívat místo spojky anebo (psané dohromady) spojky a a nebo (psané zvlášť bezprostředně za sebou).

Spojka anebo se v současné češtině používá ve větách, které vyjadřují různé alternativy řešení nějaké situace, např. zavoláš mu anebo s ním promluvíš osobně? Tazatelé jazykové poradny se tedy vlastně ptají, zda lze jednu spojku s určitým ustáleným významem nahradit dvěma spojkami.

Podíváme-li se do Slovníku spisovné češtiny, zjistíme, že spojky a a nebo mají odlišné funkce. Spojka a vyjadřuje prosté slučování jako např. ve větě otec za války prodával mléko a rozvážel noviny, kde se prostě konstatují dvě skutečnosti. Naproti tomu spojka nebo spíše označuje různé alternativy, které v konečném důsledku mohou být vzájemně neslučitelné, např. přijedu ve středu, nebo ve čtvrtek. V tomto případě nastane jen jedna z uvedených možností. Pokud bychom místo anebo použili spojky a a nebo, vlastně bychom stavěli vedle sebe významově neslučitelné spojky. Zaměnit lze jen spojky nebo a anebo (psáno dohromady). Obě se totiž používají ve větách uvádějících alternativy. Mohu tedy říci přijedu ve středu nebo ve čtvrtek a také přijedu ve středu anebo ve čtvrtek. Nikoli přijedu ve středu a nebo ve čtvrtek. Spojka a je odlišná, tu v těchto případech použít nelze.

Proč se tedy vůbec objevují tendence rozkládat spojku "anebo" na "a" a "nebo" je patrně dáno prostým faktem, že se v současné češtině používají všechny tři spojky, tedy a, nebo i anebo, a proto je stavba spojky anebo stále do určité míry zřetelná. Co je oslabené, je povědomí o různých funkcích zmíněných spojek, proto se občas vyskytnou i dotazy uvedeného typu.

Původ spojky anebo se vykládá ze tří různých vět. První věta je uvozena spojkou a, druhá obsahuje záporku ne a třetí částici bo, jejíž význam si ukážeme na příkladu: pošlu ti to, a ne-li [="pokud ne"], bo přijdu sám. Částice bo má tedy význam podobný dnešním příslovcím tedy, jistě nebo určitě. Tento stav se dá předpokládat už ve 12. století. Až teprve v průběhu dalšího vývoje se významy jednotlivých spojovacích výrazů ustálily na dnešní stav - bo se už v současné češtině samostatně neužívá a vyskytuje se právě jen jako součást spojovacích výrazů.

Zopakujme si tedy dnešní stav a významy spojek "a", "nebo" a "anebo". Spojku a lze užít v případech, kdy spojujeme dvě rovnocenné skutečnosti. Ani jedna z nich nevylučuje druhou, jsou pouze uvedeny v určitém sledu za sebou. Mohou být vyjádřeny větným členem či větou, např. po dědovi Borovcovi jsem zdědil lásku k lesu a vodě nebo slunce ještě svítilo a bylo pěkně teplo.
V případech, kde uvádíme různé alternativy řešení, které nemohou nastat zároveň, tedy dojde vždy jen na jednu z nich, můžeme použít spojky nebo a anebo. Obě spojky jsou rovnocenné, nemusíme tedy váhat, která z nich je vhodnější. Např. po vládě se žádá zkrácení sociálních dávek nebo/anebo jiné škrty ve státním rozpočtu. To je příklad spojení větných členů. A příklad na spojení dvou vět: Luboš má buď skvělou fantazii nebo/anebo se dokonale vyzná v ženské duši.

DOTAZY

Prosím o radu jak správně skloňovat mužské příjmení Janečka. Zajímá mě zvláště 4. pád.
Příjmení Janečka skloňujeme podle vzoru "předseda", ve 4. pádě tedy bude tvar (viděl jsem pana) Janečku (= "předsedu").

Rád bych se zeptal, jestli v češtině existuje slovo označující vztah dvou tchýní - tedy když mi matka mojí ženy řekne "Tvoje matka je pro mě ..." Ve slovenštině je pro to slovo svatka, resp. svat pro muže. Má něco čeština? Nikdo v mém okolí to neví.
Jungmannův slovník, který vycházel v letech 1835-1839, uvádí pro daný vztah stejné slovo, jako má slovenština - "svatka". Všechny ostatní novější slovníky však už slovo svatka buď neuvádí tento význam, nebo jej vůbec neznají. S výrazem "svatka" se v současné češtině nesetkáme a musíme bohužel konstatovat, že čeština pro uvedený vztah žádný výraz nemá.

PŘÍSLOVÍ

Člověk dvou tváří
Má svůj původ v podobě starořímského boha Iana, který byl zobrazován se dvěma tvářemi, aby viděl do budoucnosti i do minulosti. Tehdy byly dvě tváře božským, výsostným atributem, až později vznikl dnešní význam "nečestný člověk".
autor: Martin Prošek
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

Hurvínkovy příhody 5

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

Zprávy z iROZHLAS.cz