Správné psaní souhláskových skupin II

24. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Řeč tedy bude o správném psaní souhláskových skupin. Pokud si vzpomínáte, mluvili jsme o skupinách mě - mně a bje, vje. Uváděli jsme si také, jak si pomoci při psaní slov, kde se tyto skupiny vyskytují. Nyní bychom si mohli všimnout některých dalších, v češtině jich najdeme celou řadu. Jde třeba o tzv. zdvojené souhlásky, které se často vyskytují třeba u přídavných jmen. První z nich bývá součástí slovotvorného základu, druhá pak patří do příponové části slova. Takto se nám sejdou třeba dvě n ve slovech denní, ranní, bahenní, souhrnný, kamenný atd. Musíme si vždy uvědomit, že tato slova vznikla z podstatných jmen (den, ráno, bahno, souhrn, kámen) a že jejich slovotvorné základy obsahují právě to první n. K tomu se pak připojuje příponová část (-ný, -ná, -né, -ní), kde je obsaženo druhé n. Pokud ve výchozím výrazu žádné n nenajdeme, výsledný výraz bude mít pouze jedno n v příponové části (prosklený - sklo). Pozor ovšem na řadu výrazů odvozených od pojmenování zvířat ( vraní, havraní, jelení, tulení, krocaní, kuní). Obsahují vždy jen jedno n, které je součástí slovotvorného základu, a jsou odvozena pouze příponou -í.

Existují i jiné skupiny zdvojených souhlásek - třeba slovo rozzlobit nebo oddaný. Samozřejmě, v těchto výrazech je první souhláska skupiny na konci předpony a druhou pak začíná slovotvorný základ slova. To ovšem většinou dobře rozlišíme, stejně snadné je to i u složených slov (dvojjazyčný, leccos, půllitr). Ještě ale zpět k předponám - chtěla jsem jenom připomenout, že zde v některých případech určuje psaná podoba slova i jeho význam. To znamená, že např. výraz nejjasnější je něco jiného než nejasnější, poddaný než podaný atd. Nesouvisí to však jenom s předponami, podobně musíme odlišit např. výrazy křeččí - křečí nebo racci - raci.

V některých českých slovech se také setkáváme se skupinami sykavek. Obtíže nastávají v praxi hlavně při tvoření přídavných jmen typu francouzský, plaský, tuniský, slezský atd. Nejdříve si musíme uvědomit, z jakého slovotvorného základu bylo slovo odvozeno a jakou příponou (u uvedených výrazů jde v jednotném čísle o příponu - ský, v množném -ští). K danému základu pak přípony přidáváme a v psané podobě v nově utvořeném slově zachováme všechny hlásky (např. francouz+ský - francouz+ští, krkonoš+ský - krkonoš+ští, slez+ský - slez+ští). Nesmíme se řídit výslovností těchto slov, protože při ní dochází ke zjednodušování sykavkových skupin. Jiná situace je u výrazů typu plaský, koněpruský, tuniský nebo brandýský. Základ, který používáme pro jejich tvoření, končí na s, a proto dochází ke zjednodušení celé sykavkové skupiny. Např. ze slova Plasy vybereme slovotvorný základ plas (končí na s) a po přidání přípon - ský, -ští dostaneme výrazy plaský a plaští, které obsahují vždy jen jednu sykavku. Podobně píšeme i slova, jejichž základ končí na c, dojde v nich opět ke zjednodušení sykavkové skupiny (lužický, hradecký, pankrácký).



Dotazy posluchačů:

1. Jak posoudit správnost výrazů skříňka a skřínka?
Oba výrazy jsou správné, existují skutečně obě podoby. Většinou se však při odvozování příponami -ka, -ky předchozí měkké souhlásky (ď, ť, ň) nemění ( kuchyň - kuchyňka, nikoli kuchynka).
2. Je možné používat tvary Plzeňan i Plzeňák?
Jistě, oba jsou správné, přípony -an a -ák se běžně užívají pro tvoření tzv. obyvatelských názvů. Slohově neutrální je výraz Plzeňan, hovorový příznak má slovo Plzeňák. Liší se tedy jen stylově.
3. Jakého rodu je slovo image?
Toto cizí slovo vyjadřuje v češtině dva rody, a sice mužský i ženský. V 2. pádě má tedy tvar image, ve spojení s přídavnými jmény i zájmeny pak vytvoříme konstrukce - tvůj výrazný image i tvoje výrazná image.
autor: Jitka Málková
Spustit audio

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Nejposlouchanější

Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

Zprávy z iROZHLAS.cz