Stefan Zweig: Elegie z Mariánských Lázní. Esej slavného rakouského spisovatele o jedné velké lásce
Příběh neopětované lásky více než sedmdesátiletého básníka Johanna Wolfganga Goetha k mladičké Ulrice von Levetzow skončil před rovnými dvěma sty lety – na podzim roku 1823.
Zweigův text, nazvaný stejně jako slavná Goethova báseň, vyšel v knize Hvězdné hodiny lidstva. V roce 1977 ho načetli Miroslav Horníček a Miloš Nedbal.
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) a Ulrika von Levetzow (1804-1899)
Starý básník a mladá kultivovaná dívka - příběh jedné neopětované lásky …
V roce 1821 se slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe v Mariánských Lázních seznámil s Ulrikou von Levetzow. Jemu bylo přes sedmdesát, jí sedmnáct. Nebylo to však jejich první setkání, Goethe se jako starý rodinný přítel už dříve několikrát potkal s její matkou. Ulrika byla v té době ovšem ještě malým děvčátkem. Vyrůstala v Lipsku, později se vzdělávala ve Štrasburku, na léto se však vracela k matce a k prarodičům do Klebelsbergova paláce v Mariánských Lázních, který nechal postavit její otčím, hrabě Klebelsberg. Dívka byla nejen krásná, ale na svoji dobu také mimořádně vzdělaná a moderní, mluvila několika jazyky, hrála na několik hudebních nástrojů, zajímala se o přírodopis a zeměpis, tíhla k filantropii. Svojí platonické lásce se starý básník dvořil se zápalem mladého milence. Posílal jí květiny a sladkosti, chodili spolu na procházky, vyprávěl jí o svých knihách. Navzdory veškeré pozornosti, kterou stárnoucí básník mladé dívce věnoval, byl tento vztah okolím považován za zcela nevinný. Nazýval ji „dceruškou“ a jeho náklonost byla považována za „otcovskou lásku“. Nikdo netušil, že se starý básník do mladé dívky vášnivě zamiloval.
Goethe se do Mariánských Lázní vrací i v dalším roce a o rok později - v roce 1823 - žádá o dívčinu ruku. Matka, pevně rozhodnutá, že nebude žádnou ze svých dcer nutit do svatby s kýmkoli, nechala volbu na Ulrice. Ta si básníka velmi vážila, milovala ho jako otce, ale na manželství se necítila být připravená. Do námluv se zapojil i výmarský velkovévoda Karel August, Goetheho blízký přítel. Ujal se role přímluvce a nabízel Ulričině rodině i jí samotné nejrůznější výhody, které by sňatkem získali. Goethe se přesto dočkal vyhýbavé odpovědi. Přímo odmítnut sice nebyl, ale pochopil, že neuspěl.
Na konci léta 1823 odjel zklamaný básník z Čech a již se nikdy s Ulrikou neviděl. Na zpáteční cestě do Výmaru začal psát první verše své Elegie z Mariánských Lázní, kde se vyznává ze své lásky a z bolesti nad rozloučením s milovanou dívkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
