Rozhlas jako neohrožený kazatel pravdy s mocným hlasem. Zamyšlení a přání Evy Hudečkové k rozhlasovému výročí

Století je pouhá stopa v předlouhém cestopisu dějin. Čas uhání o sto šest, na nikoho nečeká, nikoho nešetří. Přesto nám nabízí prostor k nápravě věcí, dává šanci naplnit duši čistotou, hojí rány deštěm zapomnění, bolest, ztráty i viny odplaví stoka slz. Poslední století je probolené stonavými érami, krizemi, snahami smrtihlavů zdevastovat boží království na zemi, jedem účelových lží a nestoudných propagand ochromit v člověku lásku a tvořivost, otrávit jeho mysl prostopášností a nicotou. Zázračná planeta živoří pod haldami smetišť, mrtvých lesů a válečných trosek. Hyne odpovědnost lidství, je stále těžší odhalit zlo, pojmenovat jeho příčiny a nastolit nápravu. Pravda je světlem božím, bez něj nemůže lidstvo obstojně vyrůstat a žít. Rádio má mocný hlas, může přispět ke spáse ohroženého světa. Přeji věkem zmoudřelému jubilantovi, nestorovi slova a stoupenci ryzích hodnot lidského ducha, aby byl neohroženým kazatelem pravdy, aby svým životodárným světlem pronikal do prostor lidských srdcí v nekonečném spektru rádiových vln.

S láskou Eva Hudečková