Tady je Plzeň! 80 let příběhů
Budování. Stavba plzeňské rozhlasové budovy nebyla nikdy dokončena
Poválečný chaos přináší nutnost obnovy a budování. Zatímco západní svět sází na tržní ekonomiku, východní blok se vydává cestou centrálně plánovaného hospodářství.
Československo nezůstává pozadu. V roce 1949 zavádí první pětiletku, rozsáhlý plán řízeného rozvoje průmyslu, zemědělství i kultury. Už rok předtím, 27. října 1948, schvaluje Národní shromáždění zákon, který oficiálně stvrzuje směr k plánované ekonomice. Pětiletka, inspirovaná sovětským modelem, se rozbíhá na období 1949–1953 a zasahuje téměř všechny oblasti života. Podporu získává i u demokratických stran Národní fronty.
Mezi stavby této doby patří i dnes památkově chráněná budova Českého rozhlasu v Plzni. O jejím vzniku se začíná jednat už v roce 1947. Plzeňský Ústřední národní výbor vybírá pro stavbu hřiště SK Olympia Plzeň na náměstí Míru v předměstské části Bory. Projekt zpracovává Stavoprojekt Praha pod vedením architektů Karla Tausenaua, Františka Hurty a Václava Pavelky, o akustiku se starají inženýři Haisinger a Němcová. Generálním dodavatelem je firma Průmstav Plzeň, stavbu řídí Karel Blábol.
Budova rozhlasu je jedinečným příkladem pozdního funkcionalismu, navržená speciálně pro potřeby vysílání. Stavba probíhá ve dvou etapách. Nejprve v letech 1947–1953 vzniká západní křídlo ve tvaru písmene L, poté v roce 1956 přibývá východní křídlo s obdélníkovým půdorysem. Původně plánovaná třetí část s koncertním sálem už nikdy dostavěna nebyla.
Technické řešení budovy přináší řadu inovací. Studia jsou navržena jako dokonale izolované plovoucí místnosti, které eliminují jakýkoliv vnější hluk. Vytápění je chytře zabudováno přímo do stěn a v kancelářích nechybí systém tzv. hledaček – světelných signalizačních prvků, které zaměstnancům předávají důležité informace.
Horečně se buduje i železná opona – neprostupná hranice, která uvězní občany na desítky let. Zatímco jedni se snaží uprchnout na Západ, jiní v temných zákoutích režimu páchají hrůzné činy. Jedním z nejtemnějších případů je Hubert Pilčík – muž, který navenek působí jako převaděč. Zneužívá touhu lidí po svobodě a místo toho, aby jim pomohl za hranice, nemilosrdně je vraždí. Počet jeho obětí není zcela jasný – hovoří se o dvaceti, ale spekuluje se o mnohem vyšších číslech.
Obzvlášť otřesný je případ Emanuela Balleyho, jeho dcery Renaty a neteře Daniely. Pilčík Balleyho omráčí obuškem, polije olejem a spálí. Renatu nejprve udeří, pak uškrtí a zahrabe. Její malou neteř vězní v kozím chlívku, kde ji mučí a zneužívá. Děvčátko přežije. Pilčík je dopaden. K soudu se však nikdy nedostane. V roce 1951 se oběsí v cele na provaze z kapesníků. Zda to byla skutečně sebevražda, nebo mu k ní někdo dopomohl, zůstává dodnes otázkou.
Svět
Korejská válka končí v roce 1953 dohodou o příměří. Plnohodnotná mírová smlouva dodnes chybí. Ve stejném roce vztyčí čínská, severokorejská, americká a jihokorejská armáda stavbu, kterou o pár let později důvěrně pozná celá Evropa - železnou oponu. Na Korejském poloostrově stojí dodnes a ve světě diplomacie a vrcholné politiky nese označení demilitarizovaná zóna. 250 km dlouhá a 4 km široká, silně zaminovaná zóna smrti, přes kterou čas od času dezertuje za svobodou severokorejský voják. I dnes po více než 70 letech je její likvidace v nedohlednu.
Nejnovější zprávy
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.