Tady je Plzeň! 80 let příběhů
Šedesátý osmý. Poslední hodiny před invazí
Je 20. srpna 1968 a čas do okupace neúprosně běží. Co se dělo těsně před začátkem invaze? Přinášíme unikátní rekonstrukci okamžiků těsně před vpádem vojsk na území Českolovenska.
17:00 – anonym telefonuje zpravodaji ČTK v Budapešti. O půlnoci prý začne vojenské obsazení Československa. Prosí, aby zprávu okamžitě předal dál. V 18:10 ji československý velvyslanec Púčik posílá do Prahy.
20:00 – sovětský velvyslanec v USA Anatolij Dobronin oznamuje prezidentu Lyndonu Johnsonovi, že během hodin vtrhnou armády pěti států Varšavské smlouvy do Československa. Johnson okamžitě svolává krizový štáb.
21:05 – na letišti v Brně-Tuřanech přistává sovětský speciál Antonov An-24. Dvacítka civilistů v uniformách Aeroflotu – ve skutečnosti agenti KGB – mizí ve městě.
21:52 – na ruzyňském letišti přistává další sovětský speciál An-12. Zůstává stát na stojánce. Motory běží celé hodiny – letadlo živí elektronické naváděcí systémy pro přicházející invazi.
22:20 – ze Lvova přilétá další speciál Il-14. Z něj vystupují „civilisté“, kteří v doprovodu důstojníků československého ministerstva vnitra odjíždějí do centra Prahy.
Na vojenském letišti v Líních nemohly sovětské stíhačky přistát, protože specialisté praporu RTZ vyřadili z provozu naváděcí systém letiště. Sovětské letouny MiG-21 tak mohly dosednout až o pět dní později.
23:00 – na letišti v Ruzyni posádka sovětského letounu An-12 žádá věž o povolení ke spuštění motorů. Oficiálně kvůli „běžným motorovým zkouškám“. Jenže pravda je jiná. Roztočené motory neslouží k testu – letoun funguje jako pojízdná elektrárna. Napájí systémy pro elektronické navádění dalších jednotek a pomáhá paralyzovat československou protivzdušnou obranu. V tu chvíli už navíc na plné obrátky běží masivní elektronické rušení radarových stanic po celé republice.
A přesně ve 23:00 překračují vojska pěti armád československé hranice. Kolony tanků, tisíce vojáků, proudy těžké techniky. Ze severu, jihu, východu i západu. Na Prahu, Plzeň, Brno, Ostravu, Bratislavu, Košice. Během noci se na našem území objeví přes 160 tisíc vojáků a 4 600 tanků.
A zatímco se republika ocitá v sevření, přichází chvíle pro Československý rozhlas. Krátce po půlnoci přerušuje pravidelné vysílání a přebírá krizový režim. Končí hudba, končí kulturní programy – nastupuje pravda. Za mikrofony usedají Jiří Dienstbier, Vladimír Fišer, Eva Kopecká, Miroslav Villík nebo Jiří Ješ. S vědomím, že jim jde o život, sdělují lidem jediné: „Republika je okupována. Vláda s tím nesouhlasí. Zůstaňte v klidu, nevyvolávejte násilí.“
Rozhlas okamžitě plní svoji veřejnoprávní roli – pravdivě informovat. Přímé vstupy z ulic, svědectví, pohyby vojsk. Technici přesouvají zařízení do krytu, staví improvizovaná studia, přemisťují pulty. Přes výpadky proudu, rušení, s tanky přímo za okny. Když pražské studio utichne, přebírá štafetu Plzeň. Plzeňský rozhlas se stává posledním svobodným vysíláním okupovaného Československa. Redaktor Jiří Skála, technik Stanislav Král a jejich tým udržují spojení s lidmi přes rozhlas po drátě a středovlnný vysílač v Karlových Varech. Hlásí situaci, předávají výzvy, varují před nebezpečím, posilují morálku. Plzeň drží vysílání ještě celý týden.
Sovětská tajná služba KGB na přímý rozkaz nejvyššího politbyra odvezla pět nejvýše postavených československých politiků do Moskvy. Čin, který snesl všechna měřítka mezinárodního únosu. Čtyři dny střídali Sověti metody nátlaku, slibů a výhrůžek. Po čtyřech dnech čtyři z pěti Čechoslováků podepsali, včetně Alexandra Dubčeka. Jediným, koho nezlomily ani otevřené výhrůžky internace na Sibiři, byl František Kriegel.
Okupace začala a nikdo tehdy netušil, že potrvá víc než dvacet let. Události noci z 20. na 21. srpna si nevyžádaly jen lidské životy, ale navždy změnily i osudy těch, kteří zůstali – často tragicky a bez možnosti návratu zpět.
Nejnovější zprávy
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
