Temné mraky nad Blšankou: 152 let od velké povodně a letecké manévry pterosaurů, albatrosů a špačků

V úvodním přehledu zajímavostí vám prozradíme, proč už nemají obyvatelé Tokia příliš v lásce mývaly severní a ocitneme se v zápavě much, které nenechaly v klidu obyvatele asi dvou desítek obcí ve španělské Galicii; povíme si o zajímavém výzkumu, který v Brazílii spojili s pokusným šlapáním po jedovatých hadech, představíme vám nálezy z halštatského komorového hrobu, vykopaného poblíž známého vrchu Vladař na západě Čech a seznámíme vás s nejstarším člověkem, který se kdy podíval do vesmíru.

Temné mraky nad říčkou Blšankou

Velká voda má obrovskou sílu|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Byla sobota, 25. května roku 1872, vrcholil deštivý týden a nikdo z obyvatel obcí a měst západně od Prahy netušil, že se schyluje k velké tragédii. Odpoledne se začaly stahovat temné mraky, propukly bouře a nebe otevřelo svá stavidla. Lilo až do noci, trhaly se hráze a jindy mírné potoky a říčky se měnily v ničivé veletoky. Nejtragičtější situace nastala na Blšance, tehdy zvané Goldbach – Zlatý potok. Velká voda přišla v čase, kdy už všichni spali. Kolik lidí zahynulo se dá odhadnout jen zhruba. Katastrofy podobného rozsahu se nedějí často, ale stát by se mohly i dnes. A tak je jistě užitečné si je občas připomenout.

Následky povodně na říčce Blšance v květnu 1872|foto:František Chalupa Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Květnová povodeň na Blšance roku 1872 je až do dnešních dnů největší přívalovou povodní v historii českých zemí, o které víme. Co ji zapříčinilo? A jak rychle se to všechno sběhlo? Na to jsme se ptali Jana Šrejbera, vedoucího oddělení hydrologie pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem–Kočkově... Škody, způsobené přívaly vod na Blšance, byly obrovské. Nejtragičtější byly pochopitelně ty na lidských životech. Vyhaslo jich minimálně 240, možná i více než tři stovky. Přesněji to už nikdo nezjistí. Není divu, že se ve své době o katastrofě hodně mluvilo a psalo; ostatně – velká voda došla až do Prahy a donesla tam obrovské množství trosek. Povodeň z roku 1872 se také stala vůbec první podobnou událostí u nás, jejíž následky byly podrobně zachyceny nejen psaným slovem, ale také v obraze.

Desatero pohybů počtvrté: Králové vzduchu

Bazilišek zelený|foto:Shutterstock

Nejsou to jen vodoměrky, bruslařky a pavouci, které jsme si představili minule. Po vodní hladině dovedou chodit i větší živočichové, dokonce i někteří obratlovci, třeba baziliškové. V další části svého povídání o tom vypráví biolog Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, autor nedávno vydané knihy „Desatero pohybů“. Představí vám také živočichy, kteří se pohybují kutálením, seznámí vás s létajícími pavouky a obecně přesuneme svůj zájem k dalším létajícím živočichům.

Hejno špačků|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

V minulosti na naší planetě žili obří letci – pterosauři. Někteří dosahovali rozměrů, srovnatelných se současnými letadly a jistě nebyli ani nijak zvlášť lehcí. Jak se tedy mohli dostávat do vzduchu? Obdivuhodné jsou také výkony některých současných ptáků. Albatrosi dovedou celé hodiny kroužit ve vzduchu, aniž by mávli křídly. Špačci jsou pro změnu mistry vysoké akrobacie v obrovských hejnech, která krouží a přelévají se, aniž by v nich došlo k jediné srážce. Ale ve vzduchu je možné vidět i další živočichy. Dokonce i žáby.