Tomáš Bernhardt: Nechte chvíli předvánoční shon, ať se shání sám

Přemýšlet (ilustrační foto)
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě Přemýšlet (ilustrační foto)

Tak jako po dni přichází noc, tak po jaru a létu přicházejí podzim a zima. Nebědujte, zachumlejte se a užijte si je, vybízí v tomto fejetonu Tomáš Bernhardt.

Zrovna prší. Nijak zvlášť, to je pravda, ale na pěkný dojem sychravého podzimu to stačí. Doufám tedy, že mne za spojení slova „pěkný“ se souslovím „sychravý podzim“ neukamenujete. Slyšel jsem dnes spoustu lamentů, jak je dnes hnusně a jak to není k vydržení. Ale co naděláš, sychravost k listopadu patří. Je tu správně. Těch dnů, kdy je jinak, než by se na dané roční období patřilo, nějak během let přibývá. A tak buďme vděčni, že je pro jednou, jak má být.

Jako majitel studny jsem navíc rád, že tyhle sychravé dny alespoň trochu slibují, že se příští rok neoctnu na suchu. Řekl jsem majitel? To je samozřejmě nesmysl. Ta studna tu už byla, když jsem přišel. Vykopat ji nechal mně neznámý předchůdce před řadou let, o jejíž délce nemám ponětí. Až tu zase nebudu, studna si toho ani nevšimne. A takové je to v tomhle čase prodlužující se tmy se vším.

Sedíte na zápraží, patřičně zachumláni, a díváte se, jak tiše padá velké množství vody v mnoha malých kapičkách. Nikde se nic nehne, nic neodvádí pozornost a najednou máte pocit, že se na to vše díváte tak nějak z nadhledu či zpovzdálí, skoro až sub specie aeternitatis, tedy z hlediska věčnosti.

V létě na takové myšlenky není čas. Tráva roste, dřevo přivezli, plány na opravu toho či onoho si konkurují s chutí vyrazit na kolo. Do toho zpívají ptáci, šumí listí ve větru a kočky svým povalováním na slunci vyzývají svého člověka, aby dělal totéž. Je dlouho vidět, je mnoho co dělat a jeden by málem propadl dojmu, že to tak bude pořád. Za zády se mu však vkrádá tma, která ukusuje stále větší porci večera. Brambory jsou vykopány, jablka otrhána, pokud zrovna jsou. Poslední maliny, poslední květy, jiřičky už dávno odletěly. Vkrádá se ticho a šero

Možná si myslíte, že si stěžuji a stýskám za uběhlým létem. Ale naopak! Raduji se z toho. Podzim a zima jsou roku tím, čím je večer a noc dnu. V noci slyšíte, co za dne přehlušuje ruch a šum. Ve večerním šeru vám svit lampy osvětlí, čeho si za plného světla ani nevšimnete. Za podzimních a zimních večerů, ale i dnů, které jsou také často šeré a tiché, můžete dohlédnout dále než normálně a můžete v myšlenkách, vzpomínkách a srdci potkat lidi, které jste už dlouho nepotkali. A když budete obzvlášť pozorní, potkáte třeba i sebe.

Nehledejte v tom žádnou esoteriku, na tu si moc nepotrpím. Ve skutečnosti to je prosté. Když se nenecháte zahlušit vším tím světelným a vizuálním smogem a bezstarostným halekáním reklamních sloganů, estrád a hudebních proudů, které na vás čekají za každým rohem, za každou obrazovkou, za každým reproduktorem, můžete na chvíli jen tak být. A přemýšlet či vzpomínat, o čem a na co zrovna chcete vy sami. Ne o tom, co vám řekne moderátor nebo konec konců i já. Je to nezvyk, někdy se v tom člověk necítí chvíli dobře, ale stojí to za to.

Zahoďte někam na chvíli telefon, otočte se zády k nákupním centrům, vypněte televizi, pořádně se oblečte a jděte se jen tak bezcílně potloukat do lesa. Bývá tam touhle dobou ticho jak v kostele, jehož sloupy a pilíře a klenby ostatně připomínají kmeny a holé koruny stromů.

Na chvíli se nestarejte, co je zrovna nákupní hit, co zase řekl premiér či prezident, koho vyloučili a kdo dal gól včera v hokeji, kdo vám hnul žlučí v práci či doma. Nechte chvíli předvánoční shon, ať se shání sám. Co neuklidíte teď, to uklidíte třeba zítra, a ještě vám to půjde líp od ruky.

Nikdo nepochybuje, že je dobré pravidelně koupat tělo. Ale neméně užitečné, potřebné a prospěšné je občas pročistit hlavu. A nepotřebujete k tomu ani ručník

Spustit audio
autor: Tomáš Bernhardt|zdroj: Český rozhlas Plzeň