Jana|Dobrý večer. Je to už takových padesát let, nahrával u nás na vesnici písničky a film Karel Gott. Seděl u nás doma, povídali jsme si, fotili se, seděl pan Gott s naším tatínkem na trávě ještě s nějakými lidmi v pozadí, taková pěkná barevná fotka. Já jsem měla Karla Gotta celý život ráda, ak jsem dostala vloni na Vánoce tu jeho takovou velkou knihu. Já jsem ji náhodou na ty Vánoce tak v polovině té knihy otevřela a tam je ta barevnná fotka s naším tatínkem. Velmi mne to překvapilo, že asi to pro pana Gotta bylo takové zvláštní setkání, když si zrovna tuhle fotku dal taky do té knihy, když měl za celý život určitě hodně známých lidí.
Michaela|Dobrý večer, jak jsem Vám před několika dny psala, v mém rodném domě bydlí náš rod již 300 let.a dějí se tam různé záhady. Přemísťování různých předmětů, tajemné dupání na schodech, když v domě byl pouze můj bratr. Večer je slyšet různé skřípání, zvuky kroků. Když byl můj dnes již dospělý vnuk malý a o této věci se v rodině mluvilo, vyptával se mne, zda se těchto strašidel nebojím, Já jsem mu odpověděla, že není se čeho bát, protože jsou to naši předci, kteří by nám nikdy neublížili. Zdraví z Brna Michaela
Petra z Pardubic |Dobrý večer, záhada pro mě je, že když děda umíral, tak se mi zdálo, že přes mě přeběhla myš. Petra z Pardubic
Michal Sedlák z Myšlína|Hodinu chůze od Myšlína se rozkládá údolí Zvánovického potoka. V řečišti a v okolním travním porostu odpočívají velké nahrubo opracované kameny. Jejich účel je předmětem dohadů laické i vědecké veřejnosti. Měly se z nich stát mlecí válce pro rudné mlýny? Anebo se snad jedná o pozůstatky pohanské svatyně? Nedávno jsem četl o jiné záhadě, takzvaném taoském hučení (Taos hum). Někteří lidé v tomto americkém městečku slyší zvláštní zvuk, jehož původ si nedovedou vysvětlit. – Dovedu si představit, že na otázky, jako jsou tyto, jednou nakonec najdeme odpovědi. Jsou ale otázky, které, myslím, zůstanou bez odpovědí. Těmi jsou ty absolutně základní otázky o vesmíru, času nebo lidském vědomí.
Jana|Pěkný večer všem, hlavně Vám, paní Jarko. My jsme kdysi bydleli na vesnici v posledním domě. Bylo mi tak nějak šest let, rodiče šli někam večer na chvíli na nějakou návštěvu i s dědou a babičkou a já už ležela v posteli. Najednou někdo zabouchal na okno, já jsem se tedy neozvala, zalezla jsem pod peřinu a trnula strachy. Rodiče se pak za chvíli vrátili, takže bylo všechno v pořádku, uklidnili mne, ale když jsme ráno odtáhli roletu, okno bylo přes celou tu tabuli skla prasklé. Můžu říct, že od té doby jsem se už doma pořád bála, pak se kolem postavily sice jiné domy a nakonec jsme se i my přestěhovali doprostřed vesnice, ale ten strach tam zůstal už napořád. Maminka mi taky pořád už říkala strašpytel, ale nějak se toho divného pocitu nedalo zbavit.
Kája|Na mne nemají ty nejhezčí vzpomínky úřednice notářství. Za totáče jsem jela s Čedokem do Paříže a k tomu jsem musela mít výpis z trestního rejstříku. Na notářství nebyly pracovnice vůbec vlídné, blížila se doba obědu. Hned ve dveřích mne směrovaly na chodbu , kde byly tiskopisy a po vyplnění jsem ho nechala na stole u dveří. Tím to bylo vyřízené. Když jsem přišla domů, našla jsem v tašce neuvěřitelně velký svazek zvláštních klíčů. Uzavřenou tašku jsem z ramene nesundala, protože jsem tam měla 10 tisíc na zaplacení zájezdu. Před tím jsem prošla asi 8 organizacemi, co mě výjezd schvalovaly. CO TEĎ - komu patří?? Kde jsem je vzala?? Všechny jsem obcházela a až poslední bylo notářství a tam už byl pořádný "průvan"! Klíče od sejfů musely být nové, vše se převrtalo. Padaly velké pokuty a sankce!! Ale jak se dostaly do uzavřené tašky na zip, když byly původně na stole úřednic a já jsem se tam vůbec nedostala!! Vrtá mě to v hlavě ještě dnes po 40 letech... Ale Paříž byla nádherná!!
Helena Matylda Janáčkova |Spokojenost a čtyřlístek, Andělé kteří mne hlídají,mají nutkání a podobu propadla jsem se do země po prsa do kanálu,držela jsem se sekačky na trávu a ta mne záchranila,nebo spadl kryt z veřejného osvětlení useklo mi to málem pravou ruku,ale vítr mi poslal popelnici a pes který stále spí se lekl a otevřel dveře a já se lekla popelnice a otevření dveří a tam spadl kryt El.osvětleni lechového,já vše vyfotila a ČEZ ihned vše vyměnil aby@,při jízdě autem mi Anděl řekne bež se projít okolo auta a pusť si Mantovaniho ndo Pavarottiho,a srny a jelení skáčou před autem v dálce proto stojím vděčím Andělům,slovním vyjádřením jim nahlas děkuji oni mají nutkání za lásku k přírodě
Allena|Záhady nikdy nebyli a nejsou ,,,,,,,
Marek|Před více než dvaceti lety v létě: V noci mě vzbudí zvuk, o kterém jsem si myslel, že děda se vzbudil příliš brzy a potřebuje přeladit rádio. Po pěti minutách jsem došel k závěru, že je to něco jiného: Pomoc, tady se střílí! Zvuk jsem odhalil až ráno: Babička chrápala tak, že ze svých úst pískala a vydávala střílející zvuk: Pif, pif, pif! Jednou jsem seděl v opavském trolejbusu a zjistil jsem, že když jsem zatlačil za sedadlo, způsobil jsem vypnutí trolejbusového motoru. Neuvědomil jsem si, že sedím příliš blízko řidiči a ani řidič si nevšiml, že jsem to já, kdo vypíná motor. A jednu hudební záhadu jsem vyřešil nedávno: 20 let jsem marně pátral po přesném datu vydání mé srdcovky od Lucky Bílé - Tichý déšť! Až Spotify odhalilo, že k tomu došlo 25. února 1998! Teď už vím, kdy mám při této písničce padnout na kolena a dojatě slavit!
