V. Raffel: Sterilisovaný kanovník. Oživená mumie se vydává na Šumavu

29. květen 2021

Elektrický kouzelník oživil v klatovských katakombách dávno mrtvého kanovníka a vzal ho na výlet na Šumavu. Kanovníka tam zaujal například podivný stroj - lokálka do Železné Rudy, a také nakrátko ostříhané dámy míhající se v oknech vlaku. Rozverný text pozapomenutého, ale o to víc originálního autora řadícího se k české meziválečné avantgardě, vyšel v roce 1928 v knize Pathetické povídky.

Účinkuje: Bronislav Kotiš
Napsal: Vladimír Raffel
Dramaturgie: Dominik Mačas
Režie: Miroslav Buriánek
Natočeno: v plzeňském rozhlasovém studiu v roce 2012

Vladimír Raffel se narodil v roce 1898 ve Voticích na Pelhřimovsku. Vystudoval gymnázium a poté medicínu v Praze a ve francouzském Montpellieru. Věnoval se psychiatrii. Po absolvování lékařské praxe v západočeské Dýšině a v Blovicích nastupuje v roce 1949 na pražskou psychiatrickou kliniku. Po pár letech opouští Prahu a odchází za prací na Moravu. V Kateřinkách u Opavy se stává ředitelem Ústavu pro duševně choré. V 60. letech se pak přestěhoval na Děčínsko, kde v roce 1967 zemřel.

Lékařem byl Vladimír Raffel celý život, spisovatelem zřejmě pouze ve 20. letech. Právě v téhle dekádě vyšlo všech šest jeho knih – Elektrické povídky, Taneční povídky, Tělové povídky, Pathetické povídky, Prapovídky a psychologický román Obchodník sympatiemi. Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem a expresionismem, prolíná se v ní okouzlení možnostmi moderní techniky se skeptickým a ironickým pozorováním lidských povah. Vladimír Raffel je pokládán za průkopníka žánru sci-fi v české literatuře.

Kromě povídek a článků do novin a časopisů (Červen, Host, Rudé právo) se věnoval také překládání z francouzštiny. Na začátku 30. let ale autor upřednostnil své civilní povolání lékaře, kterému se věnoval až do konce života.

V dopise spisovateli Janu Weissovi, patrně z roku 1930, Raffel píše: „Čas, kdy mne moloch věda snad skoro pohltí, se tak trochu dostavuje. Musím se přiznat, že teď skoro raději čtu fyziologii a takové věci než beletrii. Tím není řečeno, že bych si beletrie nějak přestával vážit. Ale toho času plavu spíš v koloidech a nádorech než v meteforách.“

V roce 1997 byl pod názvem Elektrický les vydán výbor z Raffelových povídek. Na konci loňského roku vyšla v nakladatelství Akropolis monografie o Vladimíru Raffelovi s názvem Zpívám elektrickému tělu, napsal ji literární historik Vladimír Papoušek.

  • Víte, že kdybyste si poslechli všechny četby na pokračování a povídky natočené v roce 2020 v Českém rozhlase, zabralo by vám to 24 a půl dne? Celkem jsme jich v loňském roce vyrobili 1645. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.

    Naše čísla hrají... s vámi
autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio