Velká písmena v titulech a v označeních osob

24. září 2010

Opět se setkáváme s tematikou správného psaní velkých písmen. Tentokrát si budeme všímat různých označení osob, jejich titulů, obyvatelských jmen atd. Křestní jména a příjmení ponecháme stranou, neboť jejich správná pravopisná podoba nám potíže jistě nedělá. Stejně tak označení příslušníků národů a obyvatel (Čech, Bělorus, Slovan, Evropan, Asiat). U názvů obyvatel měst jen stojí za připomenutí, že se s velkým písmenem píší nejen názvy typu Pražan, Plzeňan, Ostravan, ale také Kladenští, Strakoničtí apod., protože jde též o obyvatelská jména. Užívají se však zpravidla v množném čísle.

Výraz PRAŽAN, popř. PRAŽANÉ, neznamená ovšem jen obyvatele Prahy. Ponoříme-li se do historie, setkáme se s ním v době husitské (podobně jako s výrazem táborité). Zde už ovšem nejde o jména obyvatelská, ale o označení příslušníků určitých společenství - představme si pod nimi vlastně přívržence politických stran. Píšeme je s malým počátečním písmenem (podobně jako označení členů různých organizací, názorových skupin, uměleckých hnutí, přívrženců sportovních klubů, náboženských vyznání nebo členů mnišských řádů). Tedy s malým počátečním písmenem píšeme například masarykovci, stalinovci, májovci, tatrováci, škodováci, jezuité, františkáni, sparťané atd.

S malým písmenem u označení osob se můžeme setkat ale i v jiných případech. Třeba označení INDIÁN můžeme užít v obou podobách. Pokud máme na mysli antropologické skupiny, jde vlastně o označení druhové a je vhodné psát malé písmeno (rudoch, černoch, žid), pokud ovšem v kontextu jde o jméno příslušníka národa, užijeme logicky písmeno velké (Indián, Žid).

Někdy, třeba v dopisech, příslušnou osobu neoznačujeme pouze jménem, ale obracíme se k ní pomocí zájmen nebo ji různým způsobem oslovujeme. Jestliže se obracíme k jednotlivci nebo i k více osobám, píšeme velké písmeno jako výraz úcty u osobních a přivlastňovacích zájmen ve tvaru druhé osoby jednotného i množného čísla. Tedy Ty, Tebe, Tvůj, Vy, Vám, Váš. Pokud jde o text soukromý, je možné užít i písmeno malé. Stejným způsobem můžeme chápat velká písmena v tradičních titulech (Vaše Jasnosti, Excelence, Vaše Magnificence, Mistře).

U slova MISTR však musíme dát pozor na kontext, protože není mistr jako Mistr. Obyčejně se s tímto slovem setkáme třeba ve spojeních typu mistr odborného výcviku, je mistr slova, je mistr ve svém oboru atd. Zde nejde o tituly ani o vyjádření úcty, proto píšeme malé písmeno. Podobně také ve spojení mistr Jan Hus (s malým písmenem), kde slovo mistr označuje historický akademický titul. Jenom v zkratce M. Jan Hus by bylo písmeno velké a za ním tečka. Stejná zásada platí i pro tituly užívané dnes. Počet velkých písmen v jejich zkratce je shodný s počtem slov, ze kterých zkratka titulu vznikla - MUDr. (doktor všeobecného lékařství), RNDr. (doktor přírodních věd) atd. Některé tituly se zkracují jiným způsobem a ponechávají se v nich písmena malá - prof., doc., akad. arch. a jiné.

Dotazy posluchačů:

1. Jmenuje-li se někdo Pokorný, jaký tvar příjmení použijeme pro označení celé rodiny? Před časem jsme už o podobné otázce hovořili, šlo tenkrát o rodinu p. Černého. Jedná se o stejný typ příjmení, které má charakter přídavného jména (podle vzoru mladý). Pro označení rodiny se u takových typů používá 2. pádu příslušných příjmení, tedy rodina Pokorných, popř. manželé Pokorných. To je tvar 1. a 4. pádu ( např. Pokorných bydlí v přízemí. Pokorných jsem neviděla celý týden.). V ostatních pádech pak skloňujeme podle vzoru mladý (bez Pokorných, k Pokorným . atd.).
autor: Jitka Málková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.