Vojáky přezdívali pouštní krysy a oni se k tomu hrdě hlásili. U Tobruku bojovalo i přes 600 Čechoslováků

Tobruk byl jedním z mála přístavů na pobřeží severní Afriky, kde mohly kotvit i velké nákladní lodě. Měl strategický význam při kontrole Suezského průplavu a ropných polí blízkého východu. Již od dubna 1941 byl v obležení, před Němci a Italy ho bránily jednotky především Australanů a Britů. Český pěší prapor, kterému velel podplukovník Karel Klapálek, dorazil na pomoc na podzim.

Život vojákům v malých pevnostech znepříjemňoval všudypřítomný prach, špína a pouštní blechy. K tomu nekvalitní strava, nedostatek vody a neustávající střelba. Hanlivé označení „pouštní krysy“, jak obránce častoval nepřítel, přijali za vlastní a hrdě se k němu hlásili.

U Tobruku bojovalo přes 600 Čechoslováků a i jejich zásluhou se podařilo přístav uhájit až do další ofenzivy armády generála Rommela v červnu 1942. Vzápětí spojenci porazili nacistické vojsko u el Alameinu a to byl počátek konce jednotek Osy na severu afrického kontinentu.