Vše musí klapat jako na drátkách. Leteckým záchranářům jde v boji o lidské životy o sekundy

Při srdečních zástavách je rychlost poskytnutí pomoci pacientům vůbec nejdůležitější. Roli hraje každá vteřina, protože mozek nemá zásobu kyslíku

I několikrát denně míří do vzduchu vrtulník letecké záchranné služby české armády ze základny Plzeň Líně. Stroj W-3A Sokol musí vzlétnout nejpozději čtyři minuty od zaznění poplachu. Posádka se ale snaží čas stlačit na minimum. Lékaři i piloti totiž dobře vědí, že je při záchraně lidského života důležitý každý okamžik. Při práci mnohdy bojují o každou sekundu.

Obec Líně leží jedenáct kilometrů jihozápadně od Plzně a je v ní letiště. Na něm je letecká škola nebo aeroklub. A také vojenská základna, ze které vzlétá vrtulník letecké záchranky.

V hangárech je několik strojů W-3A Sokol. Nemají na sobě žádné vojenské maskování ale bílo–červenou barvu s nápisy Czech Air Force a Rescue. Tyhle vrtulníky jsou určené
k záchraně lidských životů.

Zatímco na některých pracují technici, jeden je v pohotovosti připravený do akce. V tuto chvíli nese označení Kryštof 7 a primárně zajišťuje leteckou záchrannou služby v Plzeňském a Karlovarském kraji.

Létat na záchranu lidských životů

„Když to takříkajíc houknou, tak vyběhne celá letová posádka. Technici otevírají vrata, tlačí vrtulník za pomoci všech, co jsou v práci,“ vypráví Peter Smik, kapitán vrtulníku v červeno-žluté kombinéze. V armádě je desítky let a za sebou má i několik misí v Afghánistánu.

U záchranky létá 17 roků a je to podle něj úplně jiná disciplína. „Tady se létá na záchranu lidských životů. V Afghánistánu se lítá v podstatě výcvik nebo přepravní mise a tak dále. Samozřejmě je to jiná země. U nás prostě člověk ví, že letí třeba k nějakému miminku, nebo k nějaké havárii. Takže je to velký rozdíl.“

Na palubě vrtulníku jsou přístroje jako například defibrilátor, přístroj na umělou plicní ventilaci, nebo takzvaný LUCAS – zařízení na nepřímou srdeční masáž. W-3A Sokol dokáže převézt i dva těžce zraněné pacienty napojené na plicní ventilaci. Stroj má vybavení také na létání v noci. Za tmy tak někdy zamíří i do jiných krajů.

„Samozřejmě papírově bych si to neměl připouštět, ale já myslím, že si to člověk připouštět musí. Například když je to nějaká havárka. Nechci říkat, že slovo poslání je klišé, ale člověk už to trošku jako poslání bere,“ tvrdí o své práci, při které zachraňuje životy, pilot Peter Smik.

„Svědek nebo rodina jsou prodloužené ruce operátorky,“ říká mluvčí záchranky

Dispečink Záchranné služby hlavního města Prahy

Tropické počasí zaměstnává krajské záchranáře, ke kolapsům z vedra vyjíždějí častěji než jindy. Nejen o tom, jak vypadají okamžiky před příjezdem záchranky, si s jejím mluvčím Michaelem Georgievem povídala Iveta Kalátová.

Je na první pohled vidět, že ho létání u záchranky baví: „Máme hezkou práci. Zalétáme si a ještě k tomu máme i to, že jsme někoho zachránili nebo udělali něco hezkého pro národ tady těch 10 milionů lidí. Je to hezké.“

Od zaznění poplachu sice musí ve dne vrtulník do vzduchu do 4 minut, posádka to ale často zvládne mnohem rychleji. „Náš medián je dvě minuty v Líních od přijetí výzvy. Bohatě se vejdeme do limitu,“ vysvětluje armádní lékař Zdeněk Pašek, který tady zodpovídá za zdravotnický úsek.

Mezi typické věci, který musí on a jeho kolegové řešit, patří traumata. Tvoří až 60 procent zásahů. „Dopravní nehody, nebo jsou to adrenalinové sport a přibývají různé zástavy oběhu,“ dodává zkušený vojenský lékař.

Právě při srdečních zástavách je podle něj rychlost poskytnutí pomoci pacientům vůbec nejdůležitější: „Takové pacienty se snažíme v časovém limitu dopravit na cílové pracoviště tak, aby měli šanci na obnovení srdeční akce a potažmo celého organismu. Ten limit je v těchto případech 60 minut, takže tam opravdu není čas na nějaké hraní si. Všechno musí klapat jako na drátkách.“

Šance na přežití je vysoká, když všichni dodržují své role

Důležitá může být opravdu každá vteřina. „To nejdůležitější, o co bojujeme, je lidský mozek. Ten nemá žádnou zásobu kyslíku. Pokud mozková buňka nedostane 5 minut kyslík, tak odumírá. A to úmrtí mozkové buňky je nenávratné. To znamená, že je to opravdu boj o každou vteřinu,“ vypočítává vojenský lékař Zdeněk Pašek, který je u letecké záchranky 15 roků.

V paměti mu utkvělo několik zásahů. Například záchrana turisty se srdeční zástavou na Šumavě, na které se podílela i Horská služba, které se bude věnovat pátý díl seriálu. Muž přežil, uzdravil se a opět pracuje.

„To je takové milé pohlazení pro celý tým, který se na tom podílel. A je to důkaz toho, že když se systém správně nastaví a všichni dodržují své role, tak šance na přežití je vysoká i v hůře dostupných oblastech,“ uzavírá armádní lékař.

Ze základny Plzeň-Líně startují vrtulníky W-3A Sokol letecké záchranné služby Armády České republiky od května 1998. Za tu dobu přepravily 12 tisíc pacientů a nalétaly 10 tisíc hodin.

SERIÁL RADIOŽURNÁLU: KDYŽ JDE O VTEŘINY

Příběh o leteckých záchranářích je čtvrtým z pěti dílem seriálu Radiožurnálu: Když jde o vteřiny. Dosud odvysílané díly najdete zde, dozvíte se v nich o osudech například elitních policistů ze zásahové jednotky nebo báňských záchranářů. Podívat se také můžete na všechny díly první série z loňského roku, kde vyprávíme o českých policistech na hranicích Makedonie nebo o převozech transplantačních orgánů přímo na operační sál.