Lochotín. Kdo tam někdy bydlel, ten přesně ví, proč

Podle databáze Ženy v architektuře stála u začátku projektu architektka Jaroslava Gloserová jako hlavní projektantka první etapy sídliště. Urbanistickou podobu celé nové čtvrti pak podle Encyklopedie města Plzně rozpracovali architekti Miloslav Sýkora a Zbyněk Tichý. Výsledkem byl jeden z největších urbanistických projektů západních Čech, na který jsou jeho obyvatelé dodnes zvláštním způsobem hrdí.

Hodiny v Atomu a vchod do kina Mír na Lochotíně|foto:kniha Panelový boom a bytový šum v Plzni, vydal NPÚ, 2022

Na konci šedesátých let začala Plzeň akutně řešit nedostatek bytů. Rozvoj průmyslu a růst počtu obyvatel znamenaly tlak na masovou bytovou výstavbu. Právě tehdy vznikl projekt Severního Předměstí, jehož první velkou etapou se stal Lochotín. Jaroslava Gloserová je vedená jako hlavní projektantka první etapy sídliště z roku 1972. Urbanistickou koncepci následně připravili architekti Miloslav Sýkora a Zbyněk Tichý ve Stavoprojektu Plzeň. Celé sídliště vznikalo podle tehdejších modernistických principů. Oddělená doprava, rozsáhlé zelené pásy mezi domy, školy a služby rozmístěné tak, aby většina obyvatel měla vše v docházkové vzdálenosti. Lochotín neměl být jen souborem paneláků, ale plnohodnotnou městskou čtvrtí.

Atom v Plzni na Lochotíně|foto:kniha Panelový boom a bytový šum v Plzni, vydal NPÚ, 2022

Výstavba začala v roce 1972 a probíhala pomocí prefabrikovaných panelových soustav T06B a VVÚ ETA. Odborné publikace o československé sídlištní výstavbě potvrzují, že Pozemní stavby Plzeň tehdy používaly takzvanou Zlobinovu metodu převzatou ze Sovětského svazu. Jednotlivé části domů se vyráběly v prefabrikačních závodech a přímo na stavbě se montovaly pomocí věžových jeřábů. Díky tomu vzniklo mezi lety 1974 až 1980 přibližně 5500 bytů pro asi osmnáct tisíc obyvatel. Tempo bylo obrovské. Celé obytné bloky rostly během několika měsíců a Lochotín během jedné dekády zásadně změnil podobu severní části Plzně.

Lochotín|foto:Lukáš Houška

Jaroslava Gloserová se vedle první etapy Lochotína podílela také na návrzích veřejných staveb na Severním Předměstí. Databáze Ženy v architektuře jí připisuje například 32. základní školu, 78. mateřskou školu nebo tehdejší Krajskou politickou školu na Lochotíně, dnešní Šafránkův pavilon Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Právě školská infrastruktura hrála při plánování sídliště zásadní roli. Lochotín od začátku počítal s několika základními školami, školkami i rozsáhlými sportovními areály, protože nová čtvrť měla fungovat jako plnohodnotná část města pro tisíce rodin.

Velkou roli v urbanistickém konceptu hrála občanská vybavenost. Encyklopedie města Plzně uvádí Zbyňka Tichého jako autora centra Atom s kinem Mír. Budova nesla znaky tehdejší brutalistní architektury. Pohledový beton, výrazné horizontální členění a důraz na funkčnost místo dekoru. Atom fungoval jako obchodní a společenské centrum Severního Předměstí. Součástí byly obchody, restaurace, služby i kino. Před budovou vznikla také známá plastika Chlapec s píšťalou od sochaře Zdeňka Jílka.

8 fotografií

Zbyněk Tichý přitom výrazně ovlivnil podobu celé poválečné Plzně. Encyklopedie města Plzně ho uvádí nejen jako autora centra Atom a architekta sídliště Lochotín z let 1975 až 1980, ale také jako spoluautora obchodního domu Prior na Americké třídě. Podílel se rovněž na projektu Centra Doubravka a později i na sídlišti Košutka. Jeho práce tak zásadně ovlivnila podobu několika největších urbanistických celků moderní Plzně.

Dalším důležitým bodem sídliště byla Družba. Objekt vznikl jako lokální centrum obchodů a služeb pro obyvatele Lochotína. Ve veřejně dostupných archivních materiálech se nepodařilo dohledat jednoznačně potvrzeného hlavního autora stavby, jisté ale je, že Družba byla součástí původní urbanistické koncepce Severního Předměstí. Právě podobná obchodní centra měla zajistit, aby sídliště fungovalo jako samostatná městská část bez nutnosti každodenních cest do centra Plzně.

Bazén v Plzni na Lochotíně|foto:Martina Klímová, Český rozhlas

Důležitou součástí Lochotína se stal také sportovní areál s krytým i venkovním plaveckým bazénem. Oficiální stránky areálu uvádějí, že krytý bazén byl otevřen v roce 1984 a nabídl šest drah o délce 25 metrů. Doplnil ho dětský bazén i rozsáhlé venkovní koupaliště, které využívalo celé Severní Předměstí. Právě kombinace škol, sportovišť, obchodních center a zelených ploch vytvořila prostředí, které fungovalo mnohem komplexněji než běžné sídliště.

Lochotín dnes představuje jednu z nejvýraznějších ukázek československé sídlištní urbanistiky sedmdesátých let. Přestože většina domů prošla rekonstrukcemi a barevnými úpravami fasád, základní urbanistická struktura zůstala zachovaná. Široké rozestupy mezi domy, centrální osy občanské vybavenosti i velké sportovní areály stále ukazují, jak tehdejší architekti plánovali nové město pro tisíce obyvatel. A právě proto má Lochotín mezi Plzeňany dodnes postavení, které jiné části města získávají jen těžko.