Košutka a její betonový labyrint: Proč se zde stavěly polouzavřené 120° bloky?

Sousoší Jaro-Léto-Podzim-Zima ve Žlutické ulici. Autoři: Břetislav Holakovský a Bartoloměj Štěrba|foto:Lukáš Houška

Kořeny této oblasti sahají do první poloviny 19. století, kdy v lokalitě vznikla čtvrť dělnických domků. Vzhledem k bezprostřední blízkosti pískovcových lomů a cihelen ji tehdy obývali především kameníci a cihláři, kteří zajišťovali stavební materiál pro rozrůstající se Plzeň. Tato osada se původně jmenovala Hoření Lochotín, což dokládají dochovaná stavební povolení z konce 19. století. Teprve po roce 1918 začalo místo oficiálně užívat označení Košutka, přičemž tento název se ve druhé polovině 20. století přenesel i na nové panelové sídliště, budované v sousedství a na místech původní zástavby.

S touto starší etapou vývoje je spjat hostinec U Komína, situovaný u původní trasy silnice na Karlovy Vary, která po pozdější výstavbě čtyřproudé komunikace slouží jako vedlejší obslužná ulice. Svůj název získal podle komína sousední cihelny. Podle historických fondů Archivu města Plzně a dochovaných soupisů plzeňských živností je tento objekt zapsán jako hlavní společenské centrum zdejší dělnické komunity. Pro formany projíždějící po této cestě i pro místní dělníky z lomů představoval záchytný bod na severním okraji města. Hostinec fungoval jako zázemí pro formování místního spolkového i sportovního života a spoluvytvářel identitu staré Košutky před plošnou změnou celého území.

8 fotografií

Když se v druhé polovině 70. let pod vedením architekta Zbyňka Tichého rozjela příprava samotného panelového komplexu, záměrem bylo vyhnout se stereotypu monotónních liniových sídlišť. V realizační fázi mezi lety 1982 a 1986 zde byl uplatněn urbanistický koncept, který reagoval na tehdejší celostátní architektonické trendy směřující k lidštějšímu měřítku, což bylo tehdy viditelné například na souběžně projektovaných velkých sídlištích v Praze, jako jsou Stodůlky nebo Lužiny. Panelové domy projektanti nechali v určitých partiích specificky zavíjet a lámat do polouzavřených bloků pod úhlem 120 stupňů. Cílem bylo vytvořit chráněné vnitrobloky, které obyvatelům poskytnou větší pocit soukromí, jasně definují prostor pro sousedský život a odcloní hluk z tehdy nově budovaných silničních tahů.

Výstavba v této části města nakonec obklopila i přírodní dominantu území, kterou je Košutecké jezírko. Tento zatopený pískovcový lom se strmými skalními stěnami se proměnil v rekreační zónu, která leží v blízkosti sídliště, oddělená rodinnými domy. Propojení průmyslové minulosti s novým urbanismem dává Košutce specifický charakter, který ji odlišuje od ostatních plzeňských sídlišť.

Z původní dělnické osady na okraji lomů se tak stala ucelená bytová čtvrť v rámci plzeňského Severního Předměstí, situovaná v sousedství členitého přírodního terénu bývalého lomu.