Výtah mimo provoz
Zadní Skvrňany v Plzni. Panelové sídliště jako promyšlený celek 70. a 80. let
Skvrňany byly po staletí samostatnou obcí a k Plzni se připojily až v roce 1924. V jejich západní části pak v 70. a 80. letech vzniklo sídliště Zadní Skvrňany podle návrhu architektů Miloslava Hrubce a Vladislava Štrunce. Výstavba na volných plochách přinesla ucelený obytný soubor s důrazem na veřejný prostor i základní vybavenost.
Skvrňany patří k historicky starším sídelním lokalitám v zázemí Plzně. První písemná zmínka pochází z roku 1239. Po většinu své existence fungovaly jako samostatná obec, která byla k Plzni připojena až v roce 1924. Vývoj území byl dlouhodobě spojený s průmyslovou výrobou, zejména s areálem Škodových závodů.
Zadní Skvrňany vznikaly především v 70. a 80. letech 20. století jako sídliště budované na dosud nezastavěných plochách. Urbanistický návrh zpracovali architekti Miloslav Hrubec a Vladislav Štrunc. Koncepce vycházela z tehdejších principů sídlištní výstavby, které kladly důraz na oddělení pěší a automobilové dopravy, dostatek zeleně a vytvoření základní občanské vybavenosti v docházkové vzdálenosti.
Těžištěm území se stal centrální prostor v okolí obchodního domu Volha. Velkoryse dimenzovaná plocha byla koncipována jako náhrada klasického náměstí. Obchodní jednotky situované v parteru vytvářely aktivní uliční frontu orientovanou do pěšího prostoru. Cílem bylo vytvořit místo pro každodenní pohyb obyvatel a jejich setkávání v rámci sídliště.
V širším okolí sídliště se nacházel areál odborného školství ve Vejprnické ulici, spojený se Škodovými závody. Tento komplex sloužil k výuce učňů v technických oborech a tvořily ho školní budovy i dílny. Nešlo o zařízení vybudované jako součást sídliště, ale o již existující infrastrukturu, na kterou nová obytná výstavba prostorově navázala.
Architektonické řešení domů odpovídalo tehdejším trendům panelové výstavby. Charakteristickým prvkem byly meziokenní pásy z barevného skla, které opticky členily fasády a odkazovaly na modernistické principy. V současnosti jsou tyto prvky ve většině případů překryty zateplením, čímž došlo k výrazné proměně původního výrazu sídliště.
Významnou roli hrála také integrace výtvarného umění do veřejného prostoru. V centrální části sídliště Skvrňany II vzniklo sousoší Věda a technika podle návrhu Jaroslava Veseláka. Realizaci provedlo Ústředí uměleckých řemesel v Praze. Dílo je tvořeno betonovým soklem, pískovcovou hmotou a nerezovou plastikou. Neobvyklé je jeho natočení, které směřuje pohled mimo hlavní pěší osu tak, aby v průhledu vyniklo panorama průmyslového areálu Škodovky. Tento princip vědomě propojuje umělecký objekt s industriálním kontextem města.
Dobové fotografie ze 70. a 80. let dokumentují sídliště jako nově vznikající urbanistický celek s důrazem na prostorové řešení a funkční členění. Zadní Skvrňany dnes tvoří stabilní součást městské struktury Plzně. Přes pozdější úpravy zůstává jejich původní urbanistická koncepce v základním uspořádání území nadále patrná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
