Yoga Taro, Neuschul, Norland. Neobyčejný osud ústeckého malíře

Po ukončení gymnázia studoval na výtvarných školách v Praze, ve Vídni a v Krakově. Po skončení studií v roce 1919 žil a pracoval střídavě v Ústí nad Labem a Berlíně. Tehdy se také seznámil a posléze i oženil s německou tanečnicí Lucií Lindemannovou, která se věnovala javánským tancům a vystupovala pod uměleckým jménem Takka Takka. Pod jejím vlivem začal tančit i Neuschul.

Zvolil si umělecké jméno Yoga Taro a vytvořil s Takka Takka taneční pár, který si získal popularitu nejen v Evropě, ale i USA nebo Kanadě. Neuschul se zároveň věnoval i výtvarné kariéře. Umělecky se hlásil k německé Nové věcnosti. Nejčastějším námětem jeho obrazů byla sociální témata, orientoval se také na portréty, především politických představitelů své doby. Byl aktivní i ve spolkovém životě. V Čechách byl členem Verein deutscher bildener Künstler in Böhmen/ Spolek německých výtvarných umělců v Čechácha a Metznerbundu, v Německu byl členem Reichsverband bildender Künstler Deutschlands a také antifašistického sdružení umělců Listopadová skupina/Novembergruppe.

V roce 1932 byl jmenován profesorem na vysoké škole výtvarných umění v Berlíně. Nástup nacistů k moci jeho berlínskou kariéru přerušil. Neuschul byl vyhnán ze školy, jeho výstava byla uzavřena a vystavená díla zničena. Neuschul proto z Berlína odešel a usadil se v Ústí nad Labem, kde si od něj vedení města objednalo portrét prezidenta Masaryka. O rok později byl coby předseda Svazu přátel SSSR pozván do Moskvy, kam odjel i se svou druhou ženou Christel Bell a dětmi. Během svého pobytu v Sovětském svazu portrétoval Stalina a také bulharského komunistu Dimitrova a stal se profesorem na akademii v Charkově.

Po dvou letech zemi, ve které se rychle schylovalo ke Stalinským protižidovským čistkám, opustil. Po návratu uspořádal v Ústí výstavu obrazů inspirovaných Sovětským svazem, kterou zničili ústečtí nacisté. Právě sílící sympatie pro národní socialismus a sílící antisemitismus nakonec Neuschula z Ústí vyhnaly a přinutily ho přesídlit do Prahy. Odtud těsně před okupací v roce 1939 emigroval do Velké Británie, kde byl v kontaktu s Wenzelem Jakschem, předsedou německé sociální demokracie v Československu, se kterým plánovali své zapojení do poválečného politického života v Československu.

Jak velké obrovské bylo jejich zklamání, když zjistili, že prezident Beneš s českými Němci po válce už nepočítá. Svou frustraci vyjádřil Neuschul v Benešově portrétu, který si objednala československá ambasáda v Londýně. Beneše zobrazil před hromadou trosek s Moskvou a Londýnem v pozadí. Po skončení války se Ernst Neuschul chtěl vrátit do rodné země, s ohledem na Benešovy dekrety a vývoj v zemi zůstal v Británii.

Logo|foto:Český rozhlas

Studená válka, rozdělený svět, rozčarování z levicové ideologie a především ztráta většiny příbuzných zavražděných během holocaustu negativně zapůsobily na Neuschulovu psychiku. Malíř si v reakci na zlom ve svém životě změnil jméno na Norland a opustil i svůj dosavadní malířský styl. Hodně cestoval a stále maloval až do své smrti v roce 1968. Největší kolekci jeho obrazů v České republice uchovává muzeum v Ústí nad Labem.

In der heutigen Rubrik Jahrestage der Woche stellen wir Ihnen eine außergewöhnliche Persönlichkeit vor, den Maler Ernst Neuschul. Er wurde am 17. Mai 1895 als Sohn einer deutsch-jüdischen Kaufmannsfamilie in Aussig geboren. Nach dem Abschluss des Gymnasiums besuchte er die Akademien für bildende Künste in Prag, Wien und Krakau. Nach der Beendigung seiner Ausbildung im Jahre 1919 lebte er abwechselnd in Aussig und in Berlin, wo er auch tätig war. Dort lernte er Lucie Lindemann kennen, eine deutsche Tänzerin, die sich dem javanischen Tanz widmete, und unter ihrem Künstlernamen Takka Takka bekannt war. Neuschul heiratete sie später und begann unter ihrem Einfluss zu tanzen. Als javanischer Tänzer wählte er den Künstlernamen Yoga-Taro und als Tanzpaar wurden sie nicht nur in Europa, sondern auch in Amerika oder Kanada populär.

Neuschul arbeitet gleichzeitig an seiner künstlerischen Karriere. Seine Bilder sind der deutschen Neuen Sachlichkeit zuzuordnen. Am häufigsten stellt er in seinen Werken die Sozialthemen dar, und er konzentriert sich auf Porträts, vor allem von der politischen Vertretung seiner Zeit. Er ist auch im Bundesleben aktiv. In Tschechien wird er Mitglied des Vereins Deutscher Bildender Künstler in Böhmen und des Metznerbunds, in Deutschland wird er Mitglied des Reichsverbands Bildender Künstler Deutschlands und auch der antifaschistischen Künstlervereinigung Novembergruppe. Im Jahre 1932 wird er Professor an der Hochschule für bildende Kunst in Berlin. Seine Karriere in Berlin wird durch den Aufstieg der Nationalsozialisten an die Macht unterbrochen.

Neuschul muss die Schule verlassen, seine Ausstellung wird geschlossen und seine ausgestellten Werke werden zerstört. Neuschul flüchtet aus Berlin und lässt sich in Aussig nieder, wo die Stadtverwaltung das Porträt des Präsidenten Masaryk von ihm bestellt. Ein Jahr später nimmt er als Vorsitzender des Bundes der Freunde der Sowjetunion eine Einladung nach Moskau an, und reist zusammen mit seiner zweiten Frau Christel Bell und Kindern hin. Während seinem Aufenthalt in der Sowjetunion malte er Porträts von Stalin und auch von dem bulgarischen Kommunisten Dimitrov. Er war als Professor an der Akademie der bildenden Künste in Charkow tätig. Nach zwei Jahren im Land, wo die gegen Juden gerichteten stalinistischen Säuberungen bereitet werden, verlässt Neuschul die Sowjetunion.

Nach seiner Rückkehr veranstaltete er in Aussig eine Bilderausstellung, die von der Sowjetunion inspiriert war, und die von Aussiger Nazis zerstört wurde. Gerade die immer stärker werdenden Sympathien für Nationalsozialismus und starker Antisemitismus vertreiben Neuschul letztendlich aus Aussig und er übersiedelt nach Prag. Knapp vor der Besatzung im Jahre 1939 gelang es ihm nach Großbritannien zu flüchten, wo er mit Wenzel Jaksch, dem Vorsitzender der deutschen Sozialdemokraten im Kontakt war. Zusammen planten sie ihre Teilnahme an dem Nachkriegsleben in der Tschechoslowakei. Wie groß war ihre Enttäuschung, als sie erfahren, dass Präsident Beneš mit den böhmischen Deutschen nach dem Krieg nicht mehr rechnet. Seine Frustration äußert er im Porträt des Präsidenten Beneš, das von der tschechoslowakischen Botschaft in London bestellt wurde. Nach dem Kriegsende hatte Ernst Neuschul vor, zurück in sein Heimatsland zu kehren, aber unter Berücksichtigung der Beneš-Dekrete und der gesellschaftlichen Entwicklung bleibt er in Großbritannien.

Der kalte Krieg, geteilte Welt, Ernüchterung von der linken Ideologie und vor allem Verlust der Mehrheit seiner Verwandten, die im Holocaust ermordet wurden, das alles hatte negative Auswirkung auf Neuschuls psychischen Zustand. Als Antwort auf den tiefen Einschnitt in seinem Leben verlässt der Künstler, der sich fortan Ernest Norland nennt, seinen bisherigen Malstil. Er reist viel und malt bis zu seinem Tod im Jahre 1968. Die größte Sammlung seiner Bilder in der Tschechischen Republik wird im Stadtmuseum Aussig bewahrt.