Yvetta Simonová: Když jsem vystupovala, nejedla jsem zmrzlinu. Tu si teď dopřávám

Yvetta Simonová se i přes svůj úctyhodný věk těší dobré kondici a občas stále vystupuje. Každé ráno se protahuje a je spokojená, že ještě vstane ze země. O hlas se nijak nestará, v dobách aktivního vystupování si jen dávala pozor, aby nejedla zmrzlinu a nepila studené nápoje. „Raději jsem pila vlažné tekutiny. A to teď už nemusím a dopřávám si i tu zmrzlinu,“ raduje se.

Je ročník 1928. Pamatuje první republiku, tatíčka Masaryka, 2. světovou válku, komunistickou totalitu i Sametovou revoluci, zažívá už 12. prezidenta. Co se jí vybaví z dětství? „Nemohli jsme moc dělat to, co jsme chtěli. Nedostala jsem třeba elektrickou koloběžku, protože nebyly, ale švihadlo a míč. Tak jsem chodila s klukama hrát volejbal, brali mě, protože jsem byla docela vysoká.“

Werichovi se jméno nelíbilo

Když začala vystupovat, jmenovala se Iveta Spurná. Příjmení převzala po manželovi, který dělal manažera kromě jiných hvězd také Janu Werichovi. „S manželem byli přátelé. Byl velice příjemný. Ale Iveta Spurná se mu vůbec nelíbilo. Když je něco spurnýho, tak to přece nepřitáhne publikum. Tak mi dal papírek se jmény a já si vybrala tohle.“

Na dlouhá léta spojila svůj profesní život s Orchestrem Karla Vlacha. Nabídku dostala v rozhlase, kde natáčeli. „Karel Vlach nám nabídl duet. Dopadlo to dobře, tak pro nás začal ještě s Vladimírem Dvořákem psát.“

Jejím pěveckým partnerem se stal Milan Chladil. „To byl kamarád, kolega. Bylo hodně zájezdů, ale nebyli jsme na tom závislí. Pořád jsme každý zvlášť dělali i svoje sólový písničky. Mám ráda svoji svobodu. Jeho hit byl ‚Za rok se vrátím‘, tak jsem vždycky říkala ‚jen jestli‘,“ směje se zpěvačka.

Oranžové šaty s mašlí

Mezi její dlouholeté kamarády patří také Josef Zíma, který stále pravidelně natáčí svůj pořad U muziky s Josefem Zímou. „S Pepíčkem se vídáme se a telefonujeme si. Vzpomínám si na první televizní vysílání, měli jsme šílenou trému, každý se tam přeříkával, a tam jsme se myslím potkali. Měla jsem takový oranžový šaty s velkou mašlí a každý mě za ni chtěl tahat.“

A která móda se jí za tu dobu nejvíce líbila? „Taková móda koktejlových šatů, ty kanýrky, to bylo moc hezký. Nebo taftové šaty, ale v těch se nedalo sedět, to se hrozně mačkalo, tak jsem na židli musela klečet.“

Na jaké svoje období nejraději vzpomíná? Kde se seznámila se svým manželem? Jak si představovala důchod? Dozvíte se v rozhovoru u Alex.