Zemí zamyšlenou s Ladislavem Stehlíkem

To napsal básník, spisovatel a malíř Ladislav Stehlík v cestopisné próze Země zamyšlená, v níž popisuje svoje putování po jižních Čechách. Jeho výrok pak pokračuje: „Poděkuj za všechno krásné, čím tě podarovala a nežádala od tebe nic, tvá země zamyšlená, než synovskou upřímnost, lásku a věrnost.“

Ladislav Stehlík (26.6.1908-11.9.1987) se narodil v obci Bělčice na Příbramsku. V Příbrami také vystudoval učitelský ústav a jako učitel pak působil ve vesnicích v okolí svého rodiště, později na Klatovsku. Pedagogické profesi zůstal věrný až do poloviny 60. let (to už ovšem učil na středních školách na pražském Smíchově), později se stal spisovatelem tzv. na volné noze.

V celém svém díle, které se dělí na tvorbu slovesnou a výtvarnou, se Stehlík věnoval především vyjádření obdivu vůči krásám české krajiny, zejména pak půvabům jižních Čech. Vydal celou řadu básnických sbírek; jmenujme alespoň soubor Madoně (1943), ve kterém jsou obsaženy básně věnované slavným jihočeským madonám (mj. také Madoně krumlovské a zlatokorunské).

Stěžejním dílem Ladislava Stehlíka je trilogie s názvem Země zamyšlená (jednotlivé části poprvé vyšly v letech 1947, 1957 a 1970). Jedná se o putování jihočeskou krajinou, o dílo vytvořené formou lyrizované prózy, knihu obdařenou velkou zasvěceností a myšlenkovou hloubkou. Stehlík v díle zahrnul místní pověsti, historická fakta, ale také marginálie; zaznamenal osudy místních lidí či zastavení významných návštěvníků – malířů, sochařů, spisovatelů, herců, hudebních skladatelů a dalších. To vše doplnil mistrným popisem přírody. Knihu pak vybavil vlastními ilustracemi. Dosud vyšla ve čtyřech vydáních.
Počátkem letošního září uběhlo už 25 let od autorova úmrtí.