Židovské muzeum povede Pavla Niklová, vědci potvrdili význam krále Davida a odvaha Anny Bergmanové

Otevřené muzeum

Židovské muzeum v Praze čeká změna. Téměř po 30 letech odešel z funkce jeho ředitel Leo Pavlát. Od července ho nahrazuje Pavla Niklová. Tato umělecká manažerka se do Prahy vrací z New Yorku, kde vedla Nadaci Knihovny Václava Havla. Nadace během jejího působení například umístila Havlovu bustu v americkém Kongresu nebo založila cenu pro spisovatele z řad disidentů.

„Chtěli bychom se více zaměřit na české diváky a na program, který by je do muzea vracel,“ vypočítává v Šalomu Niklová své plány v nové funkci a pokračuje: „Většina našich návštěvníků je ze zahraničí a jsme samozřejmě velmi rádi, že lidé opět začali cestovat. Přáli bychom si ale také, aby muzeum více přispívalo ke kulturnímu dění v Praze, aby se zapojilo do mezinárodních projektů, vytvářelo nová partnerství, aby bylo otevřeným prostorem, který bude divákům přinášet nové zážitky. Myslíme si, že určitě máme české veřejnosti co nabídnout.“

Jak Pavlu Niklovou inspiruje její americká zkušenost? A v čem chce navázat na svého předchůdce Leo Pavláta? Poslechněte si celý rozhovor s novou ředitelkou Židovského muzea v Praze.

Jak bylo velké Davidovovo Judské království

Velikost Davidova Judského království jsme do teď znali jen z Bible. Nyní ale její slova potvrdila i věda. Profesor Josi Garfinkel z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě poprvé definoval hranice Judského království z 10. století před naším letopočtem.

Informaci o jeho studii přináší Gita Zbavitelová: „Garfinkelova studie jako první načrtla hranice Judského království z 10. a 9. století př. kř. l. Podle vědce nejde o nové objevy, ale jen o širší pohled na stávající archeologické vykopávky. Podle něj nález ochranných pohraničních zdí znamená definitivní konec historické debaty o samotné existenci Davidova království. Potvrzuje i jeho rozšiřování a opevňování za Rechabeáma tak, jak je líčí biblické Letopisy,“ říká Zbavitelová.

Ta nakonec uzavírá, že „spory panovaly i o krále Davida. Mnoho vědců tvrdilo, že to nebyl král, ale jen náčelník kočovného kmene. Garfinkelova studie dokázala, že pravdu říká Bible.“

Jak ke svému zjištění Garfinkel došel? Jaké konkrétní vykopávky zkoumal? A proč ke zjištění došlo až nyní? Poslechněte si celý příspěvek Gity Zbavitelové.

Neobyčejný osud Anny Bergmanové

V pondělí 17. července uplyne 10 let od úmrtí pozoruhodné ženy, která si uměla poradit i v té nejextrémnější situaci, jakou si asi dovedeme představit. Totiž odnosit své dítě ve vyhlazovacím táboře. Její válečný osud a nezlomnou odvahu připomíná ve svém příspěvku Leo Pavlát.

Anna Bergmanová  studovala práva v Praze „a zde se také seznámila s židovským emigrantem z Německa Berndem Nathanem. Vzali se již po okupaci, ale netrvalo dlouho, a již koncem roku 1941 byli deportováni do terezínského ghetta. Po třech letech strádání byl Annin muž zařazen do osvětimského transportu a Anna v naději, že se s ním shledá, se nechala deportovat za ním. V té době, aniž by to věděla, spolu čekali dítě,“ říká Pavlát.

„Více se však už nesetkali. Bernd Nathan byl v lednu 1945 zastřelen a Anna po hrůzných zážitcích v Osvětimi a zničující práci v továrně v německém Freiburgu byla deportována do rakouské části Říše. V dubnu 1945 na voze, který od železničních vagónů vezl mrtvé a umírající ženy do lágru v Mauthausenu, porodila holčičku. Sama v té době vážila kolem 30 kilo, holčička něco přes kilogram. Přesto přežily. Když je za necelý týden američtí vojáci v již osvobozeném táboře našli, byli přesvědčeni, že se stali svědky zázraku,“ dodává Pavlát.

V čem spočívala odvaha Anny Bergmanové? A jaký byl její poválečný život?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.