Adalbert Stifter: Lesní pěšina. Úsměvný příběh o léčivé moci přírody

Jistý pan Tiburius, bohatý samotář, podivín a také hypochondr, který veškerou svoji pozornost upírá pouze ke stavu vlastní tělesné schránky, se přijel léčit do horských lázní. Ačkoliv se panicky obává průvanu a náhlých změn povětrnostních podmínek, vydává se jednou na procházku poněkud dál od lázeňského domu, v němž je ubytován.

Čte: Rudolf Pellar
Připravila: Dagmar Hubená
Napsal: Adalbert Stifter
Překlad: Anna Siebenscheinová
Režie: Josef Lédl
Natočeno: v roce 1993

Epizodu z rozsáhlejší novely Lesní pěšina, která vyšla tiskem v roce 1845, v roce 1993 načetl Rudolf Pellar.

Spisovatel, malíř a pedagog Adalbert Stifter se narodil v roce 1805 v Horní Plané na Šumavě, kde také strávil své dětství. Ve dvanácti letech odešel studovat latinské akademické gymnázium do kláštera benediktinů v hornorakouském Kremsmünsteru. Později přesídlil do Vídně studovat práva, která se mu ovšem nepodařilo dokončit. Zajímaly ho spíš přírodní vědy, literatura a malování. Živil se většinou jako domácí učitel.

Své první povídky publikoval v roce 1840. Úspěšné přijetí jeho prvotin zlepšilo jeho finanční situaci, a tak psal a publikoval dál. V roce 1848 se přestěhoval do Lince a stal se vrchním školským inspektorem s titulem školní rada v Horním Rakousku. Nejplodnější coby literát byl ve 40. letech, kdy napsal například povídky Vesnička na suchopáru, Z kroniky našeho rodu, Hvozd, Popsaná jedlička, Lesní poutník nebo Žula. Své zřejmě nejznámější dílo, obsáhlý historický román Vítek o zakladateli jihočeského rodu Vítkovců, vydal v polovině 60. let. Šumava a jižní Čechy inspirovaly Adalberta Stiftera i coby malíře. Od realisticky popisných krajin biedermaierovského stylu se propracoval k raně impresionistickému výrazu. Jeho šumavské obrazy zachycují například okolí Horní Plané, Vítkův Hrádek nebo Čertovu stěnu u Vyššího Brodu.

Adalbert Stifter trpěl v závěru života cirhózou jater. V lednu 1868 si v nemocnici v Linci břitvou podřezal krční tepnu, zemřel o dva dny později. Pohřben je na tamním hřbitově svaté Barbory.

autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?