Adjektiva účelová vs. slovesná

23. září 2010
r_2100x1400_regiony.png
Čistíte si pleť čisticím nebo čistícím mlékem, máte doma honicího nebo honícího psa a používáte měřicí nebo měřící přístroj. Podle čeho poznáme, které přídavné jméno je správně? To bude tématem dnešního jazykového koutku.

V současné češtině se v užívání těchto přídavných jmen často chybuje, protože to zdánlivě vypadá, že dvojice adjektiv čisticí - čistící, honicí - honící, měřicí - měřící nebo kropicí a kropící se liší pouze čárkou nad i. Tato problematika je ale mnohem složitější a není to tak jednoduché. Použití samohlásky s odlišnou kvantitou odráží především rozdíly významové a pravopis těchto slov nám prozrazuje, jak vlastně vznikala.

První členy dvojic, o kterých jste mluvil na začátku, čisticí, honicí, měřicí a kropicí jsou přídavná jména účelová podobně jako prací, bicí, mazací a vyjadřují účel, to, k čemu se jimi určený předmět používá: řadicí páka slouží k řazení, kropicí konev slouží ke kropení atd. Tato adjektiva jsou tvořena od minulého kmene slovesného připojením přípony -cí: čistil - čisticí, kropil - kropicí. Na rozdíl od toho druhé členy dvojic tvoří přídavná jména slovesná, v jejichž základu je slovesný kmen přítomný a přípona má podobu -oucí, -ící, -ející, -ající. Tato adjektiva mají význam dějový a vyjadřují vlastnost osoby (nebo někoho jiného) podle toho, co právě vykonává. Pes honící zajíce, lektor školící pracovníky, analytik měřící intenzitu dopravy apod.

Proto rozlišujeme spojení: muž řídící automobil zabrzdil, ale muž obsluhoval řídicí zařízení. Ale co spojení čisticí (nebo čistící) pleťové mléko? V tomto případě není úplně jasné, o jaké přídavné jméno se jedná, jestli o účelové nebo o slovesné. Toto spojení si můžeme vyložit dvěma způsoby. Buď jako mléko, které slouží k čištění pleti, nebo jako mléko, které samo čistí pleť. Dostáváme se tím k problému, zda se jedná o přídavné jméno účelové vyjadřující účel nebo o přídavné jméno dějové, které vyjadřuje nějakou vlastnost.
V tomto případě musíme dát přednost významu, který převažuje, a to je význam účelový, proto pokud nechceme chybovat, musíme použít přídavné jméno čisticí.

V češtině je celá řada slov, která bychom mohli podobně seřadit tak, aby odrážela nějaký významový rozdíl. Jedná se hlavně o přídavná jména tvořená od jmen podstatných. V tom případě už ale nehovoříme o přídavných jménech účelových a dějových. Významový rozdíl je dán hlavně tím, že různé přípony přídavných jmen v češtině vyjadřují různé významy. Např. adjektiva oční a okatý. Oční vyjadřuje vztahový význam, který se týká oka, naproti tomu přípona -atý slouží k vyjádření jakostního významu - okatý je ten, kdo má velké oči. Tato přípona obecně u přídavných jmen vyjadřuje velkou míru/intenzitu vlastnosti: pihatý, vlasatý atd. Podobně se odlišují také: tukový - tučný, cenný - cenový nebo obrazný - obrazový.

Stejně jako může být různý význam vyjádřen různými příponami, může být také jeden význam vyjádřen dvěma nebo více příponami, tím pádem vedle sebe existují přídavná jména, která se liší pouze po stránce formální. Jedná se zejména o přípony -ový, -ní, a -ný. Proto můžeme místo jablkový koláč jíst i jablečný koláč a vždycky to bude ten samý.


DOTAZY

Často se mi zdá, že přivlastňovací zájmeno svůj je ve větě nesprávně použito. Platí nějaká pravidla pro užívání toho zájmena?
Jediným důležitým pravidlem je to, že zájmenem svůj přivlastňujeme podmětu, ostatní přivlastňovací zájmena se týkají jiných členů věty. Můžeme si uvést příklad. Maminka včera změnila její rozhodnutí. V této větě je nevhodně použito přivlastňovací zájmeno její, protože podmětem je zde maminka a věta by správně měla znít: Maminka včera změnila své rozhodnutí. Jiný příklad by byl: Karlovi se naskytla příležitost doprovodit píseň svými verši. Tady je také chyba. Podmět je příležitost a ne Karel, proto musíme místo svými použít zájmeno jeho.

Jaké jsou správné tvary pátého pádu u podstatných jmen zrádce a borec?
U podstatných jmen rodu mužského životného, která skloňujeme podle vzoru soudce, je pátý pád vždy shodný s tvarem prvního pádu: zrádce, zachránce, zástupce... Ale u podstatná jména, která skloňujeme podle vzoru muž, se pátý pád liší. Proto rozkazuje: borče, plavče, ševče atd.

Když se řekne...

Všechny cesty vedou do Říma
Římské silnice vznikaly a rozšiřovaly se po staletí. Hlavních ulic bylo původně sedm. Slavné hlavní město bylo na jedné straně východisko, ale na druhé straně také místo, kam se všechno jako do středu vracelo.
Spustit audio
autor: Martina Kyselová