Barborka z rodu vzácného

4. prosinec 2019

Svatá Barbora patří mezi Čtrnáct sv. Pomocníků a je patronkou povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti. Uctívají ji horníci, dělostřelci a kováři, je pomocnicí při horečce a utěšuje umírající. Jejím atributem je věž, kalich a palmová ratolest.

Skutečnost či legenda?

O mučednici Barboře se nám nedochovaly spolehlivé zprávy. Žila pravděpodobně mezi druhým a čtvrtým stoletím v Nikomédii v Malé Asii, dnešním Turecku. Byla dcerou bohatého kupce Dioskura, velkého nepřítele křesťanů.Podle legendy vedl otec přísně dceřinu výchovu, a aby ochrá­nil její pohanství, věznil ji v kamenné věži. Jeden ze sloužících však byl tajným křes­ťanem a získal Barboru pro svoji víru. Otec ji pak vydal ji prefektovi, nechal ji mučit a dokonce ji sám mečem usmrtil. Tehdy, jak vypráví legenda, vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě kru­tého otce zabil. Legendický příběh svaté Barbory v minulosti pravidelně ožíval v oblíbených lidových hrách „na Barborku rodu vzácného, dceru otce zuřivého“.

Třešňové barborky

V mnoha českých krajích se na den sv. Barbory dodnes drží věštění vdavek, budoucího života a splnění přání v příštím roce, a to pomocí nařezaných větví ovocných stromů, třešní, višní a švestek. Takové barborky, pokud vykvetou nebo se zazelenají do Štědrého večera, přinášejí naději splněných přání.

Naši předkové věřili, že větve mají být nařezány před východem slunce, pravidelně zalévány, a to přímo z úst, a neměly by se brát holou rukou. Třešňové haluzky slouží nejen milostnému čarování. Prý ochraňují před čarodějnicemi a nesou v sobě magickou sílu kvetoucí ratolesti.

Mulise mulise

Svátek sv. Barbory je ale také prvním dnem adventních maskovaných obchůzek. Bíle oděná barborka je jednou z několika variant zimních ženských postav, jejichž výskyt je přinejmenším středoevropský a které spojuje patrně předkřesťanský původ. Barborky chodily zvečera 3. nebo 4. prosince. Nejčastěji byly dívky či ženy oděny do bílých šatů přepásaných stuhou, s bílou plachetkou na hlavě a tváří zabílenou moukou. V pravé ruce nesly proutek, ozdobenou metličku či svíčku, a v levé košík s dárky. Obličej zahaloval závoj nebo rozčesané vlasy, někde barborce zdobila hlavu korunka z pozlaceného papíru nebo věneček z květů.

Barborky se při obchůzce ohlašovaly šlehnutím prutu do okna nebo zvoněním. Většinou nemluvily, jen změněným hlasem vyzývaly děti k modlení, tím zlověstným mulise mulise. Kdo tak učinil, toho obdarovaly ořechy, cukrátky a perníkem, kdo se nemodlil, dostal prutem. Na Chodsku se poslušné děti těšily z cukroví, jablek a koláčků, také zvaných barborky, které k tomuto datu připravovali pekaři. Nehodným dětem zjevení pohrozila slovy: Burem poslúchat v nebji nebo za komínem, asli ste se polepčily, za rok přídem zase ha zlyjm dětom nasekáme.

Čerti a kozy

Podoba barborských obchůzek byla v některých krajích pestřejší, podobala se těm mikulášským a zapojovaly se do nich i jiné maškary. Čert se objevoval na jihu a na západě Čech, na Milevsku barborku doprovázel anděl s košíkem dárků. Na Nymbursku chodili v 70. letech 19. století za barbory dospělí mladíci v bílých sukních s obličejem zaprášeným moukou. Měli doprovod, který spíš strašil, než obveseloval: čerta v obráceném kožichu a kozu ve strakatém úboru s maskou v podobě zvířecí hlavy s rohy z dřevěných vidlí. Hříšníky strašili hromem a blesky. Skrytě totiž v síni vyfukovali trubičkou smůlu do plamene svíčky. Dnes už u nás není mnoho míst s nepřerušenou barborskou tradicí. Ta žije už jen na Třebíčsku a v několika obcích ve středních Čechách.

zdroj: Elizabeth Hallamová: Světci. Kdo jsou a jak vám pomáhají. Praha 1996; Alena Vondrušková: České zvyky a obyčeje. Praha 2004; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007; Eva Večerková: Obyčeje a slavnosti v lidové kultuře. Praha 2015.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.