Barvíři a barvířské dílny na Plzeňsku
Dílen, ve kterých se barvily příze, hotové látky nebo kůže, bývalo ještě v 19. století v samotné Plzni a okolních vsích hodně. Jednodušší barvení podomácku také nebylo ničím neobvyklým. Mistři barvířského cechu se specializovali na barvení podle materiálu, ale také podle použitých barev. Dílna se tak orientovala buď na barvení na tmavé nebo na ostatní pestré barvy.
Známý a oblíbený modrotisk byl rozšířený v celých západních Čechách včetně Plzně. Používalo se při něm barvivo indigo získávané třeba z borytu barvířského. V Národopisném muzeu Plzeňska se dochovaly nejen tiskařské formy z plzeňské barvířské rodiny, ale také vzorníky s tištěnými látkami. Z látek obarvených indigem se šily jupky a zástěry, které se pro svou užitkovost nosily do obnošení, proto je v muzeích nalezneme jen zřídka.
Oblíbené tmavě modré sukno
Vedle modrotisku, byl v 19. století populární pozitivní tisk barvou na již obarvenou lněnou nebo bavlněnou látku. Z takto barevně potištěných látek si ženy šily sukně nebo zástěry. Oproti tomu mužské pracovní zástěry s laclem byly bez potisku, pouze barvené v indigové lázni, kdy výsledná praktická modrá barva pomáhala skrýt nečistoty. Tiskem se ale nezabývaly všechny barvířské dílny. Některé dílny barvily třeba jen sukno, jiné zase kůži. Oblíbené a rozšířené na Plzeňsku bylo tmavě modré sukno, ze kterého si sedláci nechávali šít dlouhé kabáty, vesty a kabátky zdobené mosaznými knoflíky, tolik charakteristické pro plzeňský mužský kroj.
Sukně „sirkové“ a „masové“
Selky si k barvířům chodívaly s polovlněnými látkami na sukně. A jaké barvy sukní byly nejoblíbenější? Sirková a masová. Tak se také sukním podle barev říkalo. Jak názvy napovídají, sirková připomínala barvu sirek se světle modrou hlavičkou, odstín pro masovku barvíř získával z červeného barviva, vyrobeného nejčastěji z vysušeného hmyzu tzv. košenily nebo kořene rostliny mořeny barvířské.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
