Byla to prosperující šumavská továrna. Dnes je místo chátrajících ruin na prodej
Ještě v roce 1878 na břehu Losenice nedaleko Rejštejna stála malá dřevařská soustružna. Tu právě v tomto roce koupil tesařský mistr Franz Watzlawick. Původně se zde vyráběly jen kartáče, násady k bičům, ozdobné knoflíky a nohy ke stolům a židlím.
Nový majitel se nebál riskovat a tak malý dřevařský podnik rozšířil o truhlárnu a ohýbárnu dřeva. Vyráběl loukoťová kola pro ruční dřevěné trakaře a dětské kočárky. Areál podniku se dále rozšiřoval o kovárnu se zámečnickou dílnou, a lakýrnickou a čalounickou dílnu. V tomto období vzniklo reklamní heslo továrny: „První rakousko-uherská továrna na kolečka k dětským kočárkům – Franz Watzlawick.“
Zásadnější, než tento slogan však bylo založení Odborné školy pro zpracování dřeva v Kašperských Horách. Díky tomu měl Franz Watzlawick postaráno o dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Škola fungovala skoro půl století.
Franz Watzlawick na přelomu 19. a 20. století nejen že úspěšně vedl největší továrnu v Kašperských Horách a širokém okolí, vedle toho vychovával 12 dětí a přes deset let působil jako starosta Kašperských Hor. Toto úspěšné období továrny Bohemia Werke a rodiny Watzlawicků pak přerušila smrt zakladatele a otce Franze.
Otěže vedení továrny převzal jeho syn Leo a nutno říci, že úspěšně. Během první světové války byla existence závodu zachována i díky zakázkám pro armádu. Přes všeobecně tíživé důsledky následné hospodářské krize byla továrna po roce 1930 konsolidovaným podnikem, ve kterém pracovalo přibližně 230 až 250 zaměstnanců.
Výrobní sortiment továrny se nadále rozšiřoval. Vyráběly se zde sportovní kočárky, kočárky pro panenky, vybavení pro zimní sporty - lyže a sáňky, dětské hračky - autíčka, koloběžky, či tříkolky. Výrobky se prodávaly na celém území Čech. Velkoobchodní zastoupení měla firma v Praze a ve Vídni byla zřízena filiálka.
Druhou světovou válku továrna přečkala s menším počtem zaměstnanců a omezeným sortimentem, když produkovala převážně dřevěné transportní bedny na munici. Velký úpadek přišel až s odsunem německého obyvatelstva po konci války. V továrně zůstalo necelých 40 zaměstnanců a po znárodnění se zde montoval jednoduchý dílenský a kuchyňský nábytek. Až do konce 80. let sloužily objekty továrny podniku SOLO Sušice.
Dnes je kdysi prosperující továrna souborem chátrajících budov a ruin, které jsou na prodej.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
