Česko se loučí se zesnulým kardinálem Miloslavem Vlkem. Výraznou stopu zanechal i na Šumavě

„Miloslav Vlk sem přišel 1. ledna 1989, kdy dostal opět státní souhlas. V Žihobcích byla slušná fara, ale špatné telefonní i autobusové spojení. V podstatě ho sem uklidili, aby za ním moc lidi nejezdili. Jenže ti si sem cestu našli,“ vzpomíná kostelnice v Žihobcích Marie Pelikánová. Do kostela chodí od malička a mnoho let se o něj i stará. Funkci kostelnice převzala po své mamince.

Čtěte také

Před 28 lety vystřídal Miloslav Vlk v Žihobcích faráře Pavla Lišku. „Při první mši se uvedl tím, že Vlk vystřídal Lišku, což bylo úsměvné,“ říká Marie Pelikánová a dodává, že Miloslav Vlk byl přímý, nezáludný a hodný člověk, který si vytrpěl své. Šel si za svým cílem a dokázal lidi nadchnout.

Na přelomu 60. a 70. let vedl tehdy čerstvě vysvěcený kněz Miloslav Vlk v Českých Budějovicích křesťanské společenství mladých lidí. Tam ho poznal Václav Volenec ze šumavských Hartmanic. Jemu a jeho snoubence byl později Miloslav Vlk za svědka. „Na svatebním protokole je podepsán jako zaměstnanec okresního národního výboru. Tehdy kněz v Rožmitále,“ řekl Volenec.

Když se v lednu 89 stal šumavským farářem, za manželi Volencovými a dalšími hartmanickými farníky rád a často jezdíval.

Přes České Budějovice až do Prahy

Ze Žihobec přešel Miloslav Vlk po osmi měsících do šumavských farností Čachrov nebo Železná Ruda. A právě tam zažil pád železné opony a 3. únor 1990, kdy lidé utvořili živý řetěz mezi bavorskou a českou Železnou Rudou.

Kostelnice kostela Promennění Páně v Žihobcích Marie Pelikánová|foto: Lukáš Milota

„Byla mše svatá česko-německá, kterou celebroval místní farář páter Miloslav Vlk. Potom odchází do Českých Budějovic, kde jako biskup nebyl snad ani rok. Následně jde dál až na arcibiskupský stolec,“ doplňuje Volenec.

Na Šumavu se vracel i později, už jako kardinál, například v roce 2013 v kostele v Dobré Vodě u Hartmanic sloužil česko-německou mši. “Uměl úžasně naslouchat a vždy to, co řekl, sedělo. Po jeho smrti se cítím osiřelý. Je nám líto, že všechny plány, které ještě měl, už se nedokonají. Jako křesťané ale věříme, že z té nebeské výše nám bude také hodně platný,“ uzavírá Václav Volenec.