Cibulák - to je modrobílá láska na celý život

26. září 2022

Paní Iva na lásce nešetří. Když něco miluje, tak toho musí mít co nejvíce! A protože ráda servíruje na cibulákový servis, musela k němu přidat i mnoho dalších kousků. Tak se postupně do její kuchyně a jídelny stěhovaly další a další modrobílé věcičky.

Nejdříve to byly nenápadné drobné kousky, jako jsou příbory, malé hrnečky, různé drobné ozdoby. Najednou to ale byly i hodiny, zapékací mísy dle ročních období, na jaře ve tvaru zajíce, na Vánoce ve tvaru ryby.

Když byla Iva škole odrostlá, potkala svého prvního muže. Ten pocházel z Karlových Varů a doma vařili a servírovali právě na cibulákovém vzoru. A ten se prostě paní Ivě líbil tak, že si jej také pořídila. Ačkoliv cibulákové hodiny v kuchyni už odtikaly spoustu času a let, láska k modrobílému porcelánu se nevytratila, nýbrž zesílila. A, i když na trh přišel další cibulákový skvost v provedení červeno-bílém, a také zeleno-bílém, dokonce i ve zlatém dekoru, Iva se prý modrého nikdy nevzdá, protože je nejhezčí.

Nejsou to cibule, ale jablka

Ačkoliv se stále mluví o cibulákovém vzoru, nejde o malované cibulky, jak si mnozí myslí. Oválný tvar nedala nádobí cibule, ale granátové jablko. Námět byl přejat v Míšni v 18. století z původních čínských předloh. Byla využita technologie ruční malby podglazurní modří. Ústředním motivem je ve skutečnosti květ astry na stonku s poupátkem a také květy pivoněk, co se vinou kolem tyče. A okraje nádob jsou zdobeny obrysy broskví a granátových jablek. Evropané ale v malbě viděli cibule, a proto se objevilo označení cibulák.

Iva má další sen, do své sbírky by ráda zařadila ještě celý betlém. Zatím prý vlastní pouze figurku anděla, ale protože má ráda výzvy, tak za pár let nás prý pozve na betlém plný modrobílých zvířátek, figurek i miminka v jesličkách.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.