Martina Sihelská
Připravuji reportáže z obcí a přírody. Vyhledávám zajímavé tipy a zprávy.
Nejvíce zpráv vám nosím z Tachovska, kde žiji a svůj region dobře znám. Občas pro vás však něco vyberu i z jiných regionů, protože ráda cestuji a spojím tak výlet s reportáží. Nebojím se točit v jeskyni, na stromě či mezi zvířaty. Nejradši natáčím reportáže o přírodě, památkách a se zajímavými lidmi, kteří něco umí, kutí nebo sbírají. A s dětmi, ty se mikrofonu moc nebojí.
Rádio poslouchám celý svůj život, nejvíce si pamatuji nedělní pohádky a pak dechovky, kdy jsme s dědou a babičkou tančili v našem malém obývacím pokoji kolem stolu. Myslím, že by byli pyšní, že právě pro jejich nejoblíbenější stanici (a také mou) dnes pracuji, ačkoliv mě děda poslal na střední školu s elektrotechnickým zaměřením, takže můj maturitní list nese v záhlaví obor mechanik silnoproudých zařízení.
Do rozhlasu jsem se dostala jako slepý k houslím. Dodnes nevím, kdo první vyřkl moje jméno. Několik let jsem připravovala aktuální přehled akcí na Tachovsku a na základě toho mi byla nabídnuta práce redaktorky. Přiznám se, že jsem se toho hodně bála, ale díky této práci poznávám mnoho úžasných lidí, což mě moc těší. I v redakci jsem našla skvělý kolektiv!
Původem jsem ze severních hor. Narodila jsem se v Krušných horách, moje první adresa byla v dnes již zaniklé obci Rusová, která skončila jako dno přehrady.
Můj život je šachová hra, kde lze odhadnout jen první tahy. Dostala jsem se na výchovu k prarodičům do krásné malebné vesničky Sulislav na Tachovsku, kde se stále drží krásné tradice. Byla jsem hodně vedena k lásce k přírodě, památkám, lidem. Už na základní škole jsem ráda psala povídky a básně, dokonce se stalo, že byly některé otisknuty, díky mým skvělým učitelům. Střední škola moje aktivity rozšířila: více, než technologii a automatizaci jsem se věnovala třídnímu časopisu, sportu a organizování akcí, což mi dodnes zůstalo.
Dnes pracuji v černošínském muzeu a externě jako redaktor Deníku, webeditor internetového zpravodajství a některých soukromých webů.
Mým koníčkem je fotografování, videa o přírodě, toulání se přírodou. Moje hesla jsou jednoduchá a výstižná, pramení z mých vlastních zkušeností: Co tě nezabije, to tě posílí. Nemám ráda šach mat, radši přijímám remízu. To je správný život - život je teď! Děkuji za každé nové ráno!
Všechny články
-
Městem dřevěných perel býval Tachov
Tachov má zajímavou historii nejen na poli válečném, ale také, co se týče řemesel. Jedním z nich byla výroba dřevěných korálků a knoflíků. Právě ty přinesly Tachovu slávu.
-
K nejstaršímu kamennému hradu v Čechách vede z Přimdy naučná stezka. Zastavení jsou i interaktivní
V Českém lese se nad stejnojmennou obcí tyčí hrad Přimda. K jeho zbytkům se můžete vydat po hradní naučné stezce, která začíná na přimdském náměstí u kostela svatého Jiří.
-
Kávové lžičky zdobené polymerovou hmotou každou návštěvu oslní
Návštěvy se k Heleně Vetrákové skutečně těší! Aby také ne, když dostanou ke kávě či zákusku krásnou lžičku, kterou drží za koncovku s kytičkou, autíčkem, nebo beruškou.
-
Královský kámen v Českém lese s letopočtem 1739 připomíná zaměření státní hranice Karlem VI.
V Karlovarském kraji u česko-německé hranice byste našli mnoho zajímavých míst. Například veliký kámen s různými znaky, kterému se říká Královský hraniční kámen.
-
Brnět může celé tělo. Dlouhodobý útlak nervů může vést k ochrnutí, říká Kateřina Cajthamlová
Brnění neboli mravenčení je jeden z nejčastějších neurologických příznaků. Pokud za chvíli neodezní, je třeba zpozornět. Příčin je celá řada.
-
Dřevěnou sochu zdobí hřebíky. Symbolizují příspěvky na válečné vdovy a sirotky
Muzeum Českého lesa v Tachově je plné tajemných zákoutí, historických artefaktů a také pověstí. Jednou z nich je opředena i socha muže s mečem, která stojí v přízemí.
-
Pokusila se vyrobit zlatonku i moudrý klobouk z Harryho Pottera. Povedlo se
Jestli chystáte oslavu narozenin vašich ratolestí, máme pro vás tip. Vytvořte rekvizity z jejich oblíbených filmů. Regina Hudcová vyrábí třeba rekvizity z Harryho Pottera.
-
Vrch Vinice na severním Plzeňsku má vulkanický původ. Po ukončení těžby je oblíbeným cílem procházek
Nedaleko obce Skupeč u Pernarce na severním Plzeňsku se zdvíhá nevysoký kopec. Vysoký je jen 589 metrů, i tak je z něj hezký výhled do okolí. Kdysi se na něm těžil čedič.
-
Výhledové místo U zvoničky připomíná někdejší každodenní cesty horníků
Kdo rád chodí za výhledy, většinou si vybere nějakou horu nebo skalku nad údolím. Vyhlídka U zvoničky nedaleko Pernarce vás ale překvapí, je totiž uprostřed pole.
-
Kaplička byla zbořena minulým režimem, dobrovolníci postavili novou
U Nynkova nedaleko Svojšína si můžete všimnout nové kapličky, stojí přímo u křižovatky. Původní kaplička byla údajně zasvěcena sv. Josefu, ale v 70. letech byla zbourána.
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- následující ›
- poslední »