Josef Fousek

Změna je život. Plně chápu a soucítím s těmi, kteří zasedají, předjímají, hlasují, vymýšlí pozměňovací návrhy, mění změněné novely...

V zahrádce restaurace vládl odpolední poklid. Okolo zahrádky v tiché ulici se přehnalo šílenou rychlostí černé auto s bílým pruhem. Všichni jsme se zděsili.

Dopis, který jsem nedávno dostal, mě dojal. Psal mi sedmnáctiletý mladý muž z Klatov...

Dnes se říká, že musíme udělat místo mladším. Já se zatím držím zuby nehty, ale zuby mám náhradní...

Děti jsou ohroženy tolika nástrahami, že není snadné je před nimi ochránit.

Budu vyprávět o době, kdy jsem byl otrokem nikotinu...

Proč jsi smutný, synu a proč se s lidmi vadíš? Život není hračka, proč se neporadíš?

Jak se tenkrát žilo? Zeptal se mě vnuk Josef. A tak jsem začal vyprávět...

Hned v úvodu se omlouvám těm, kteří získávají své penízky počestně, to znamená prací a svým umem.

Patřím mezi skupinu lidí, kteří jsou v přátelském vztahu s "paní coregou". Nestěžuji si. Vím, že stáří přináší nejen radost s vnoučat a pravnoučat, ale také řadu potíží.