Josef Fousek

Nechávám si svou vizi, že většina lidí je hodných. I když je to můj nejkrásnější omyl. Chodím mezi lidi jako do lékárny pro naději.

Koupili jsme ojetinu v jednom pražském bazaru. A z okna jsme pyšně zřeli z paneláku na káru. Konečně jsme lepší lidé...

Odsuzuji jakékoliv nepřístojné činy, o kterých se dozvím. Občas odsoudím bez rozmyslu...

Moje maminka říkala, že první moje písnička byla "Šišli, šisli, kam jsme přišli? Do šišlavé ulice, šišlaly tam opice."

Pokaždé, když přijde srpen, probouzí vzpomínky. Před 56 lety jsem byl dělník a občan Československé socialistické republiky. Prezidentem byl generál Ludvík Svoboda...

My jsme, lidi, věřte tomu, slušná rodina. Možná, že jsme v tomhle státě jenom jediná...

Na klostermannovské Šumavě jsem byl šťasten. Cesty s oslem Honzou a kamarády byly pro mě splněním klukovských snů.

Nemám rád ty, co jen pomlouvají, sliny jedu ve svých slovech mají. Všechno špatné. Jen sami jsou bez kazů, lžou, že žijí jak svatí, bez podrazů.

Kdo se liší, je nenáviděn. Nevím, kdo řekl tuto moudrost, ale je bohužel pravdivá.

Když mám v duši smutek, zapnu bedýnku. Na seriál zírám večer při vínku.